Lewitt: S pandemií je to jinak, k exponenciálnímu šíření koronaviru nikde nedošlo nehledě na formu přístupu

Michael Levitt zdůrazňuje, že není epidemiolog, ale zabývá se strukturální biologií na Stanford School of Medicine. V rozhovoru pro Unheard.com tento držitel Nobelovy ceny uvedl, že „čísla miluje víc než svou ženu“ a má výhrady k některým běžně přijímaným tezím a pohledům na epidemii COVID-19. Podle něj vidíme již od ledna neustále se opakující vzorec, který nezávisí na tom, jak velké restrikce a vládní intervence jednotlivé země přijaly. Zhruba po dvou týdnech exponenciálního růstu nově nakažených a následně úmrtí se spustí nějaká brzda a křivka se mění na subexponenciální.

Uvedené můžeme považovat za okrajovou technickou diskusi, ale ta má obrovský praktický dopad. Jiní vědci totiž na základě svých modelů predikovali, že pokud vlády nepřijmou opatření sociálního distancování a další restrikce, bude růst počtu nakažených pokračovat exponenciálně. Tedy že se velmi rychle nakazí většina populace a ztráty na lidských životech budou obrovské. Levitt ale tvrdí, že k něčemu takovému vlastně nikde nedošlo, a to ani v zemích, jejichž přístup byl poměrně volný.

Zplošťování epidemických křivek je obvykle spojováno právě s uplatňovanými restrikcemi, ale Lewitt je k takovému pohledu rezervovaný. Podle něj není řada zemí schopná v praxi uplatnit podobné restrikce jako Čína a i přesto v nich následně došlo ke zploštění křivky. Jmenuje v této souvislosti Jižní Koreu, Itálii či Írán. Příčinou obratu je podle vědce spíše předchozí imunita a velký počet lidí bez symptomů.

V nejpostiženějších oblastech, jakými je třeba New York nebo sever Itálie, pak podle vědce počet úmrtí kulminuje na přibližně stejné výši ve vztahu k celkové populaci. Nejde přitom hovořit o tom, že by tyto nejpostiženější oblasti uplatňovaly podobnou politiku sociálního distancování.

Lewittovi se také podle jeho slov nelíbí, že epidemiologové jsou viněni z chyby pouze v případě, že podhodnotí počet zemřelých. To vede k jejich přílišné opatrnosti a „vnímají svou roli tak, že mají strašit lidi, aby se chovali nějakým způsobem“. Lewitt to na jednu stranu chápe, ale na stranu druhou je potřeba uznat, že „chyba nastala v případě, že číslo je příliš vysoké i nízké“. Plošné restrikce a sociální distancování jsou pak podle vědce chybou, namísto nich jsou lepší chytrá omezení zaměřená zejména na ochranu starších lidí.

Podle vědce učinila Velká Británie chybu, když upustila od politiky kolektivní imunity. Byla „na správné cestě a z ní ji svedla chybná čísla“. Dobrý přístup pak zvolilo Švédsko a Německo, protože tyto země nepřijaly tak přísná opatření a „onemocnělo tam dost lidí na to, aby získali kolektivní imunitu“. „Zanechali jsme vaší generaci skutečný problém kvůli tomu, abychom zachránili poměrně malý počet velmi starých lidí,“ zhodnotil vědec na závěr celou věc. Unheard.com k tomu dodává, že jde o pohled, který není v souladu se středním názorovým proudem, ale „zaslouží si být vyslyšen“.

Zdroj: Unheard.com