Escosura: Epidemie, životní standard a Malthusův omyl

Obecně se předpokládá, že životní standard byl před rokem 1800 zhruba konstantní. Leandro de la Escosura, Carlos Álvarez-Nogal a Carlos Santiago-Caballero na stránkách VoxEU ale tento pohled zpochybňují s tím, že vývoj ve Španělsku napovídá něco jiného: Po pádu životního standardu vyvolaném epidemií moru došlo k jeho opětovnému růstu, ve druhé polovině šestnáctého století se pak země odtrhla od vývoje ve zbytku Evropy.

Zmínění ekonomové tvrdí, že ve Španělsku šel ekonomický růst ruku v ruce s růstem populace. Tento vývoj tedy neodpovídá malthusiánskému vidění světa, podle kterého by růst populace měl postupně vést ke strádání. Leandro de la Escosura v následujícím grafu prezentuje odhady toho, jak se ve Španělsku vyvíjel produkt na hlavu (červená křivka) a velikost populace od roku 1277 do roku 1847:

Ekonomové si všímají, že mezi koncem třináctého století a druhou polovinou století šestnáctého lze hovořit o určité stagnaci vysokých příjmů, která byla přerušena morovou epidemií. Po ní se pak příjmy usadily na nižší úrovni. Epidemie měla podle ekonomů devastující vliv na příjmy i přesto, že dopad na populaci nebyl tak velký. Důvodem je, že zničila předchozí rovnováhu mezi využíváním pracovní síly a půdy.

Před epidemií moru byl životní standard celé společnosti relativně vysoko a příjmy byly poměrně rovnoměrně rozloženy napříč celou společností. Zámořské plavby tak mohou být podle ekonomů spíše vnímány jako „dobrodružství podnikané poměrně vyspělou společností“. Zmíněné nové ekvilibrium bylo nastoleno ve druhé polovině sedmnáctého století a stálo do značné míry na zemědělské výrobě, a tudíž na půdě. Což vedlo k růstu příjmové nerovnosti a zchudnutí společnosti jako celku.

Španělsko pak začalo ekonomicky zaostávat za jinými zeměmi, včetně Velké Británie. Podle ekonomů lze předpokládat, že příčinou byly snahy o udržení říše, které vedly ke zvyšujícímu se „fiskálnímu tlaku na ekonomickou aktivitu ve městech“. Tento tlak vedl k přesunu obyvatel na venkov a následně kolapsu průměrných příjmů domácností, ze kterého se země dlouho nezotavila. Změnu přinesl až růst produktivity v zemědělské výrobě a následně opětovná urbanizace. I tento vývoj pak rozporuje malthusiánský pohled na historii. V následujícím grafu ekonomové porovnávají vývoj příjmů na hlavu ve Španělsku s jinými evropskými zeměmi:

Zdroj: VoxEU