Nakažení lidé z nejrůznějších zemí jsou spojeni jedním faktorem, všichni podle advokáta Hannese Wiesfleckera trávili v okamžiku své infikace dovolenou v některém z tyrolských lyžařských středisek. Osoby nakažené koronavirem nemohou chodit do práce, přicházejí o peníze, musí hradit zdravotní péči a mohou za určitých okolností trpět dlouhodobými zdravotními problémy.
Některé tyrolské úřady jsou nyní terčem kritiky. Důvodem je fakt, že první případ nákazy koronavirem byl v Tyrolsku znám už koncem února. Bohužel však nebyl v rozporu s předpisy odpovědným úřadem nahlášen. Tím pádem nedošlo ani k včasným opatřením k zabránění epidemie. „Pokud to tak skutečně proběhlo, bylo mnoho škod zapříčiněno právě jednáním příslušného kompetentního úřadu. A v takovém případě lze aplikovat zákon o úřední odpovědnosti, který současně upravuje i nároky na náhradu škody způsobené nositeli úřadu při výkonu jejich činnosti, říká Hannes Wiesflecker. Žaloba míří v takovém případě nikoli vůči držiteli úřední moci jako osobě, nýbrž proti celé instituci, kterou reprezentovala, tedy proti celému Rakousku, spolkové zemi, obci atp.
Hoteliéři a lokální firmy musí jednat za sebe vždy tak, aby se vyhnuli jakémukoli ohrožení svých hostů, takže například nesmějí nechat dál pracovat nemocného pracovníka, musí dezinfikovat prostory, za určitých okolností dokonce uzavřít svůj provoz a úřadům poskytnout důležité informace. Hannes Wiesflecker napsal, že takové správné jednání mohly podniky v oblasti provést bez problémů. Tím pádem by úřady bývaly dostaly relevantní informace, pracovník s onemocněním by byl býval poslán domů a tak dále.
Lhůta pro vznesení žaloby o náhradu škody činí tři roky poté, kdy byla škoda a škůdce zjištěni. Nároky se promlčují po 30 letech. Rada Hannese Wiesfleckera tedy zní: „Zejména by měli nechat přezkoumat své nároky všichni ti poškození, kteří strávili v inkriminovanou dobu svou lyžařskou dovolenou ve střediscích Ischgl, Poznautal, St. Anton am Arlberg, Sölden, Zillertal, Mayerhofen, Gerlos, Zell am Ziller nebo Aschau-Kaltenbach. Škodou se může rozumět nejen bolestné na základě onemocnění nebo kvůli zmařené dovolené, jak už bylo uvedeno, ale také výpadky příjmu způsobené karanténou, a rovněž další výdaje spojené a vzniklé v souvislosti s onemocněním koronavirem.“