Víkendář: Kdo by měl nyní pracovat a kdo ne

Současná pandemie je šokem, který úplně změní situaci na trhu práce. Na stránkách ProMarket to tvrdí ekonom Branko Milanovic s tím, že dojde zejména k posunu v poptávce ve čtyřech základních skupinách zaměstnanců a druhu práce. Politici se přitom podle ekonoma stále mylně zaměřují zejména na zavádějící finanční parametry či finanční zdraví společností. Jde také o věci důležité, ale v situaci, ve které se nacházíme nyní, bychom se měli primárně věnovat „fyzickému množství“.

Milanovic rozděluje pracovní sílu do čtyř základních kategorií: Za prvé lékaři a zdravotnický personál, za druhé zaměstnanci v maloobchodě, za třetí lidé vyrábějící zboží a za čtvrté lidé ve službách, jako jsou učitelé, návrháři, inženýři a podobně. Na počátku současné krize byly tyto skupiny v nějaké vzájemné množstevní proporci, ale nyní je tato proporce naprosto neadekvátní k tomu, co potřebujeme. To znamená, že epidemie prudce zvýšila poptávku po první skupině a také po druhé. Naopak snižuje poptávku po třetí a čtvrtá podle ekonoma zůstává zhruba nedotčena.

Pokud budeme pokračovat jako doposud, popsaná nerovnováha se bude projevovat větším počtem úmrtí a větším přetížením první skupiny. Tomu se snaží zabránit karanténa, což v podstatě znamená, že další skupiny zůstávají doma a nepracují. Déletrvající stav tohoto druhu by ale vedl v podstatě k tomu, že začneme hladovět. Jinak řečeno, v tlaku na potlačení epidemie karanténou nelze jít do extrému a musíme najít nějakou rozumnou úroveň ekonomické aktivity, která umožní udržet epidemii pod kontrolou až do chvíle, kdy pomine.

Nabídku zaměstnanců v první skupině lze v krátkém období zvýšit jen těžko, výjimkou je například práce sester, které byly již v důchodu. Druhá skupina by měla mít dostatečné příjmy a musíme se smířit s tím, že jejich aktivita může zvýšit počet nakažených. Klíčovou kategorií je podle ekonoma ta třetí, jejíž příjmy budou epidemií značně sníženy. Lidé této kategorie totiž ztratí zaměstnání a nebudou mít alternativní. Právě na ně by se měli politici zaměřit s tím, že nechceme, aby jejich příjmy klesly pod kritickou hranici. A zároveň nechceme, aby pracovali, a tím šířili epidemii.

Milanovic se domnívá, že příjmy čtvrté skupiny by měly být relativně stabilní, protože poptávka po její práci by se nemusela alespoň v krátkém období výrazněji měnit. Celkově by tak naším cílem měl být co největší nárůst skupiny první. A zároveň udržení skupiny třetí mimo pracovní proces, ovšem s tím, že její životní standard nesmí výrazně utrpět. Právě takto formulovaná politika je podle ekonoma mnohem praktičtější a přínosnější než politika stávající, která se zaměřuje na různé finanční indikátory. Jinak řečeno, musíme odhlédnout od financí a zaměřit se na příjmy domácností a trh práce.

Podobnému tématu se na stránkách ProMarket věnuje i ekonom Yakov Amihud. Ten si zase všímá toho, že smrtnost se u koronaviru zvyšuje s věkem nemocných, a to bychom podle jeho názoru měli odrazit v našem přístupu a ekonomické politice. Jednoduše řečeno, měla by být určena určitá věková hranice s tím, že lidé, kteří jsou mladší, mohou chodit do zaměstnání. Ti starší by naopak trávili čas doma a vláda by se musela postarat o jejich zásobování.

Podle Amihuda by pak polevující epidemie měla být doprovázena postupným uvolněním restrikcí. To znamená, že by postupně byla zvyšována ona hranice oddělující ty, kteří mohou pracovat, od těch, kteří jsou v rizikové skupině a měli by tudíž zůstávat doma. Tento systém by měl být nastaven zejména s ohledem na kapacitu systému zdravotní péče.

Zdroj: ProMarket