Ochrana soukromí z pohledu libertariánství (4.díl - Může za to kapitalismus?)

Mezi některými lidmi, kteří s velkou vášní přikládají důležitost internetové bezpečnosti a soukromí, je mnoho těch, kteří jsou levicově orientovaní, či dokonce odpůrci kapitalismu. Někteří oslavují stát, když proti šmírování bojuje. GDPR uctívají jako nějaké božstvo a odvolávají se na něj při každé příležitosti. Někteří z nich obdivují amerického socialistického politika Bernieho Sanderse, protože ve svých kampaních slibuje, že zatočí s tím, aby Facebook či Google sbírali taková kvanta dat. A nedávno také navrhl zakázat používání software, který automaticky rozpoznává obličeje lidí. Na jeho obranu, je to vůbec první americký politik, co veřejně odsoudil různé programy NSA na sběr informací.

Šmírování se v angličtině také někdy souhrnně nazývá „surveillance capitalism“, což mluví za vše.

Na první pohled to skutečně vypadá jako chyba kapitalismu a soukromých firem.

Naneštěstí i pro libertariány spoustu velkých firem velice úzce spolupracuje se státy. Pochopitelně někdy nemají jinou možnost. Představte si, že vlastníte Facebook a máte na výběr odevzdávat nasbíraná data vládě, nebo proti vládě bojovat. Co vám přinese větší šanci, že dlouhodobě přežijete a udržíte se tam, kde jste?

Firmy také někdy využívají stát jako způsob, jak si prosadit svoje. Příkladem je boj proti pirátství. Místo toho, aby se společnosti snažily nabízet kvalitní služby, za které jsou lidé ochotni platit, raději implementují různé DRM ochrany, na kterých ve výsledku trpí koncový zákazník, neboť je mu znemožněno si vytvořit kopii pro vlastní potřebu nebo fyzický nosič půjčit kamarádovi.

Jedna malá společnost vytvořila videohru a pojmenovali ji Iron Maiden. Na základě toho je žalovala nahrávací společnost, která vlastní práva hudební skupiny Iron Maiden kvůli údajnému „ukradenému názvu“ [1] a Apple žaloval Samsung za použití podobného zaoblení rohů.

Výsledek těchto mnoha aktivit ze strany firem je, že člověk se cítí jako by firma byla jeho nepřítel, se kterým je ve sporu. A to odpůrce kapitalismu utvrzuje v pocitu, že trh není tak dokonalý jak vypadá a je nutné ho regulovat.

Jak se vůbec stalo, že většinu zásadních služeb vlastní jen pár firem? Jak to, že se dnes prakticky nedá v online světě fungovat bez Google nebo Facebooku?

Důvodů bude zřejmě celá řada, ale jeden z nejzásadnějších je nedostatek konkurence. Konkurence je pochopitelně omezená ze stran různých států.

Když se podíváme na internet, tak ten je téměř neregulován, alespoň co se týče vývoje software. Téměř kdokoliv se může posadit k počítači a naprogramovat si cokoliv, co chce. A je to znát, protože výběr je obrovský. Pokud nechcete používat Facebook Messenger, máte k dispozici jiné kecálky. Některé od menších firem, jiné třeba od komunit a nadšenců. Wire, Telegram, Signal, Riot, Kik, Tox, Theerma, HexChat a tak dále.

Problémem je, že firmy jsou naopak silně regulované. A když s partou vytvoříte aplikaci, která je zaměřená na soukromí a bezpečnost, těžko můžete konkurovat velkým hráčům jako Facebook. Jakmile budete chtít celý projekt posunout na vyšší level a založit firmu, narazíte na typickou státní byrokracii. Musíte mít právníka, který vás provede labyrintem složité legislativy, účetního, co se vyzná ve všech těch daních a dalších spoustu lidí. Tyto povinnosti zvyšují náklady a tím pádem i překážky pro vstup na trh.

Není divu, že parta nadšenců partou nadšenců také zůstane. A možná jednoho dne projekt skončí, neboť parta nadšenců už nebude mít chuť, čas ani to nadšení. Inu, to se stává.

A z toho důvodu potřebujeme co nejméně byrokracie a co nejsnazší způsob, jak vstoupit na trh. Pak by teoreticky mohl být větší výběr a více alternativ ke Googlu, Facebooku, Microsoftu, Amazonu a tak dále.

Ještě si dovolím malou odbočku. Existuje společnost jménem RiseUp a její provozovatelé se otevřeně hlásí k anarchokomunismu a nenávidí kapitalismus. Tato společnost provozuje emailovou schránku a VPNku jako placenou službu. Je ironické, když anarchokomunisté vedou kapitalistický byznys. Podobně je na tom společnost Disroot.

Jedno se jim ale musí nechat. Tyto anarchokomunistické společnosti skutečně stojí za svými zákazníky. Když se na RiseUp nedávno obrátila policie, že jeden jejich klient údajně provozuje rasistický web obsahující hate speech, čili chtějí veškeré informace z jeho emailové schránky, včetně IP adres, MAC adres, metadat, kontaktů a všeho, RiseUp řekli prosté NE. „Promiňte, my tyto informace nemůžeme poskytnout, neboť je nemáme. My neukládáme IP adresy, MAC adresy ani jiná data našich klientů. Nashle.“ [2]

Tohle by Google nikdy neudělal.

Může tedy kapitalismus za to, co tady je? Inu, myslím, že původní myšlenka šmírování byla vlastně dobrá. Šlo o to vytvořit svým zákazníkům co nejlepší prostředí. Když víme, jaký používá prohlížeč a rozlišení, tak není problém mu upravit vzhled webu na míru. A rovnou přepneme jazyk dle země, ze které na web přistupuje. Když víme, co sleduje na YouTube, doporučíme mu videa dle jeho vkusu. Možná bude lepší, když bude mít reklamy na produkty, které ho doopravdy zajímají.

Jenže zašlo to příliš daleko a dnes o nás společnosti ví první poslední.

Problém, který kapitalismus způsobil, však kapitalismus také vyřešil, protože lidé začali poptávat služby nabízející více soukromí a bezpečnosti. Zdá se, že počty takových služeb neustále rostou.

A je to pak na konkrétním člověku, aby si vybral to, co chce. Pokud mu nevadí, že Google sbírá jeho data a je rád, že má službu zadarmo, ať používá Google. Pokud to naopak někomu vadí a žije podle hesel: „Data jsou nové zlato“ a „Pokud neplatíš za produkt, ty jsi produkt“, může využít něco jiného.

"I am behind seven proxy servers"

(Nacházím se za sedmi proxy servery)
- Oblíbený internetový mém

Zdroje:

[1] https://www.theguardian.com/music/2019/may/30/iron-maiden-sue-video-game-developers-for-2m-over-ion-maiden-game

[2] https://itsgoingdown.org/fbi-raids-homes-nazis-complain-harassment/

Matthias Lukl