Nerovnost, deprese a kauzalita z dílny MMF

Mezinárodní měnový fond odhaduje v letošním roce zrychlení globální ekonomiky (z 2,9% ve 2019) na 3,3%. Zároveň píše, že existují náznaky, že průmysl a obchod jsou už na dně, takže se chystá odraz ode dna. Dále, negativní dopad obchodní války mezi USA a Čínou nebude díky nově uzavřené dohodě -0,8pb v letošním roce, ale „jen“ -0,5pb. A uvolnění měnových podmínek centrálními bankami podpoří růst +0,5pb. Mezi vyspělými ekonomikami zpomalí růst USA (díky fiskálu), ale Německo akceleruje růst nad jedno procento (díky vyšší poptávce ze zahraničí).

Z dílny Mezinárodního měnového fondu mě ale zaujal páteční proslov šéfky fondu, Kristaliny Georgievy. Podle ní je tématem nového desetiletí nejistota. Sluší se připomenout, že už mistr Yoda říkal, že budoucnost nejistá je. Budoucnost je totiž vždy nejistá a bude nám připadat více nejistá než minulost. Důvodem je fakt, že minulost je deterministická a budoucnost stochastická. Minulost dokážeme zpětně vysvětlit jako sled událostí, které na sebe navazovaly. Ale v budoucnosti vidíme spoustu křižovat. Tak tomu bylo vždy, další desetiletí v tomto není nijak výjimečné. Nicméně její postesk, že svět je nyní více nejistý, slouží jako odrazový můstek pro jiné téma.

A tím je nerovnost, ať už příjmová nebo majetková. Chválí, že nerovnost mezi zeměmi v posledních dvaceti letech prudce klesá (mimochodem první pokles globální nerovnosti od průmyslové nerovnosti). Ale problém je, že roste nerovnost uvnitř dané země. A dává do souvislosti nárůst nerovnosti ve dvacátých letech dvacátého století s následnou Velkou depresí. Takže nárůst nerovnosti považuje šéfka MMF za problém, připomíná, že navíc musíme čelit i klimatické změně, nárůstu populismu…

Ponechme zatím stranou, zda nárůst nerovnosti způsobil Velkou depresi, jak je v proslovu naznačeno. Podívejme se dimenze, které dle MMF sníží nerovnost. Potvrzuje, že klíčovou roli musí sehrávat fiskální politika. Nicméně velký prostor pro boj s nerovnosti vidí ve finančním sektoru.

Za prvé, problémem má být velikost finančního sektoru. Podle analýzy MMF růst velikosti finančního sektoru snižuje nerovnost. Ale jen do určité míry. Nad ní další růst finančního sektoru nerovnost zvyšuje. Analýza MMF je shrnuta v následujícím obrázku. Už první pohled ukazuje, že neexistuje statisticky významný rozdíl mezi velikostí příjmové nerovnosti ve vyspělých ekonomikách a rozvíjejících se ekonomikách, který by byl vysvětlen velikostí finančního sektoru. Jinými slovy, ostatní faktory hrají významnější roli než velikost finančního sektoru.

Druhý problém je v kauzalitě: velikost finančního sektoru způsobuje od určité výše vyšší nerovnost? Šéfka MMF říká: „Myslíme si, že zatímco chudší jednotlivci mají prospěch v raných stádiích prohlubování, postupem času roste velikost a složitost finančního sektoru, ale především pomáhá bohatým.“ Digitalizace přitom naopak demokratizuje bankovnictví a investování. Služby, které kdysi byli dostupné skutečně jen těm nejbohatším, jsou právě díky technologiím dostupné širokým masám.

Nicméně pojďme proslovem Kristaliny Georgievy dál, protože další dimenzí boje s nerovností je finanční stabilita. Vychází z pozorování, že finanční krize vede k trvalé ztrátě produktu (HDP, důchodu) v průměru ve výši deseti procent. A říká: "Náš nový výzkum ukazuje, že nerovnost má tendenci se zvyšovat před finanční krizí, což signalizuje silné spojení mezi nerovností a finanční stabilitou." Analýzu MMF shrnuje tento obrázek. Co ukazuje?

Autoři analýzy z ní vyčetli, že před finanční krizí dojde k nárůstu příjmové nerovnosti (konkrétně pět let před finanční krizí, pak je cca stabilní), během a po finanční krizi příjmová nerovnost poklesne. A pak po nějaké době dojde k oživení příjmové nerovnosti. Takže příjmová nerovnost může za finanční krize.

Zkuste ale vyměnit „příjmová nerovnost“ za ceny aktiv, například akcie. Potom předchozí odstavec bude znít: „Autoři analýzy z ní vyčetli, že před finanční krizí dojde k nárůstu cen aktiv například akcií, během a po finanční krizi ceny aktiv, například akcií poklesnou. A pak po nějaké době dojde k oživení cen aktiv, například akcií. Takže ceny aktiv, například akcií mohou za finanční krize.“

A skutečně byste v datech zjistili, že tomu tak je. Vracíme se opět ke kauzalitě. Ceny aktiv podléhají normálnímu cyklu. V době růstu ekonomiky ceny obvykle aktiv rostou. Během krize obvykle klesají. Vyšší zastoupení rizikovějších aktiv, jako jsou například akcie, mají lidé s vyššími příjmy. Proto nerovnost před krizí roste a během ní a po ní klesá. Toto pozorování by ale nemělo ale vést k myšlence, že pokud se podaří příjmovou nerovnost snížit, zabrání se tím automaticky finančním krizím, stačí se podívat na zdroje finanční krize ve 2008. Nemělo vést, ale vedlo.

Třetí dimenzí boje proti nerovnosti, kterou zmiňuje šéfka MMF, je finanční inkluze. Finanční inkluzí se má na mysli, že více lidí a společností má levnější a snadnější přístup k finančním službám. Analýza MMF ukazuje, silné spojení mezi zvyšováním přístupu k bankovním účtům a snižováním nerovnosti v příjmech. „Například ve Švédsku, zemi s jedním z nejrovnoměrnějších rozdělení příjmů, je podíl lidí s bankovním účtem stejný pro bohaté i chudé. Naproti tomu v Indonésii, v zemi s vysokou nerovností v příjmech, je nejbohatších 20 procent asi 20krát vyšší pravděpodobnost, že bude mít bankovní účet ve srovnání s nejchudšími 20 procenty.“ Souhlasím, že bankovnictví spojené poradenstvím může v kombinaci s podporou finanční gramotnosti ozdravit finance lidem i podnikům. Ale v argumentaci MMF se opět zapomíná na kauzalitu, protože výše uvedená argumentace naznačuje, že stačí všem dát účet a je po nerovnosti.

A dostáváme se k zásadám, které MMF navrhuje. Nepřekvapí, že tou hlavním je regulace. Pokud by vás napadlo, že regulační smršť z posledních deseti let MMF uklidnila, tak ne. Říká, že nově zavedené regulace jdou sice správným směrem, ale nejsou dostatečné. Takže se připravte na další.

Podporuje zvyšování finanční gramotnosti. S tím se nedá souhlasit, zvlášť když se udělá správně (opakující se vzdělávání, just in time poradenství díky aplikacím…).

Někoho by mohlo zarazit tvrzení, že „Finanční sektor může hrát klíčovou roli při přechodu světa na čisté nulové emise uhlíku a dosažení cílů Pařížské dohody.“ K tomu se vrátím někdy příště.

Ale ještě více mě zarazilo toto: „V současné době mnoho bank vyžaduje nadměrně vysokou úroveň zajištění hypotéky nebo obchodního úvěru.“ Rozpor vás napadne na první dobrou. ČNB v rámci boje za vyšší finanční stabilitu zavádí opatření na úvěrech na bydlení jako je minimální výše LTV, což zvyšuje hodnotu zástavy na poskytnutých úvěrech. A MMF v boji za vyšší finanční stabilitu doporučuje pravý opak. Co dále doporučuje MMF? „Finanční instituce by mohly založit více úvěrových rozhodnutí na budoucích peněžních tocích. To by vrátilo odvětví finančních služeb k tomu, co má být - odvětví, které slouží lidem.“ Opět rozpor mezi akcemi ČNB a MMF: pro ČNB je klíčový dnešní příjem žadatele o hypotéku, nikoliv ty budoucí. Připomnělo mi to jednu hlášku z Cimrmana: „Autor vlastně zastává stanovisko, které zároveň vyvrací. To ještě tenkrát vzbudilo rozpaky.“

David Navrátil

Česká spořitelna je bankou s nejdelší tradicí na českém trhu. Téměř 200 let tvoří jeden ze základních pilířů českého bankovního systému. V současnosti poskytuje služby pro přibližně 4,7 milionu klientů. Od roku 2000 je součástí nadnárodní finanční skupiny Erste Group Bank.

Více informací na: www.csas.cz

K článku zatím nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář