Víkendář: Německo ztrácí náskok před Francií, obě země čekají velké úkoly

Během posledních deseti let došlo k významnému prohloubení rozdílů v příjmech na hlavu v Německu a ve Francii. Na stránkách VoxEU na to poukazují Declan Costello, Annika Eriksgard Melander a Martin Hallet, kteří pracují pro Evropskou komisi. Dodávají však, že to automaticky neznamená neustálý náskok německé ekonomiky, což dobře ukazuje i letošní rok.

Jak vidíme z následujícího grafu, po finanční krizi roku 2008 došlo k rychlému oživení německého hospodářství, zatímco Francie zaostávala. To se projevilo i na vývoji nezaměstnanosti. Ta se v roce 2008 nacházela v obou zemích na 7,8 %, ovšem v roce 2018 byla v Německu na 3,5 %, zatímco ve Francii na 9 %.

Podle některých ekonomů se popsaná propast vytvořila, zejména kvůli rozdílnému nastavení trhu práce. Německá ekonomika podle nich těžila z větší flexibility tohoto trhu dané „kolektivním vyjednáváním všech sociálních partnerů“. Tato flexibilita se v praxi projevila i tím, že německé společnosti byly po krizi schopny snížit počet odpracovaných hodin bez propouštění svých zaměstnanců, ke kterému docházelo ve velkém ve Francii. Německý ekonomický model stojící do značné míry na exportech také vytvářel tlak na omezení růstu mezd, což udržovalo konkurenceschopnost výrobního sektoru.

Costello ovšem dodává, že vývoj v Německu také znamenal menší tvorbu pracovních míst s vyššími mzdami, což mělo svůj dopad na příjmovou nerovnost v této zemi a následně na poptávku. Francii v tomto ohledu pomohl i větší veřejný sektor, který pomáhá vyhlazovat poptávku během cyklu. Negativní stránku tohoto jevu představuje ovšem vývoj vládního zadlužení. Ekonom také tvrdí, že zatímco Německo mělo vyšší produktivitu práce ve výrobním sektoru, ve Francii tomu tak bylo ve službách.

„V poslední době se růstový obrázek mění, německá ekonomika zpomaluje, zatímco ta francouzská se drží na cestě stabilnějšího růstu. Podle některých názorů představuje letošní rok dokonce významný mezník, kdy na německé hospodářství začínají doléhat strukturální, a nejen cyklické faktory,“ píše ekonom. Německo podle něj pociťuje problémy v mezinárodním obchodu, což není s ohledem na jeho závislost na exportech překvapivé. Francie naopak ustála probíhající globální ochlazení lépe, protože se více spoléhá na domácí poptávku. A „francouzský růstový model ukazuje na relativně stabilní, i když v průměru o něco nižší růst příjmů v této zemi“, zatímco příjmy v Německu jsou volatilnější.

Obě ekonomiky budou muset v budoucnu čelit několika strukturálním výzvám. Pro Německo to platí zejména v oblasti jeho produktové a geografické specializace, hlavně kvůli změnám v čínské ekonomice. Tato země se totiž stále více orientuje ze spotřeby kapitálového zboží na spotřebu domácností. A pro Němce bude výzvou i boj s klimatickými změnami a rychle probíhající změny v některých sektorech. Například automobilky totiž nyní tvoří asi pětinu čínského průmyslu.

Stárnutí populace bude významným tématem v obou zemích, ve Francii je tento trend ale přece jen o něco slabší, a to díky vyšší míře porodnosti. Tuto zemi ale bude zase více tížit větší míra regulace, rozsáhlý vládní sektor a s ním spojené zadlužení. V letech 2022–2024 tak ekonomové počítají s tím, že potenciální růst francouzské ekonomiky se bude pohybovat kolem 1 %, zatímco u německého hospodářství to budou 1,2 %.

Německo by mělo podle ekonomů především posilovat svou domácí poptávku tím způsobem, aby zároveň zvyšovalo svůj potenciální růst. To by pomohlo snížit závislost na globálním vývoji a také by došlo ke snížení vysokých přebytků běžného účtu. K tomu je možné využít fiskální politiku a také změny regulace a zdanění práce. Ve Francii je největší výzvou podpora potenciálního růstu spojená s dosažením fiskální udržitelnosti. Ekonomové v této souvislosti zmiňují rovněž přílišnou regulaci sektoru služeb a potřebu změn v penzijním systému.

Zdroj: VoxEU