Bydlení blízké budoucnosti: jak to bude po 1.1.2020?

Jak se dnes staví ve vyspělé Evropě a jak se podle Vás bude stavět za několik desítek let?

Vyspělá Evropa je hodně široký pojem. Z hlediska výstavby a její udržitelnosti, která bude trendem stále více, jsou mezi nimi velké rozdíly. V zemích na jihu, jako je Španělsko, Itálie nebo Řecko, se díky příznivému klimatu může stavět téměř bez zateplování a energetických bilancí. Tam se tedy, troufám si říci, staví léta podobně a ani v budoucnu se způsob výstavby nebude nijak dramaticky měnit. Pak jsou tu země, které jsou nám klimaticky blízké: Německo, Rakousko, nebo například Nizozemí. Netroufám si příliš odhadovat, jak se budou tyto země z pohledu výstavby vyvíjet za několik desítek let. Dovolím si ale odhadnout situaci ve městech. Velmi pravděpodobně dojde k výraznému posunu v limitech. Musí dojít ke snížení hlukových limitů, protože ve městě prostě nelze dosáhnout ticha. Stejně tak ve městech nelze vždy plnit limity tzv. oslunění, tedy požadavek na to, aby slunce svítilo do oken. Při blokové zástavbě toho v dolních patrech nedocílíte, v Praze už toto nařízení zrušili. Zajímavým směrem jde například Británie. Stavby, které tu postaví, mají i hlukový štítek. To ve vztahu k hlučnosti umožňuje stavět i „horší“ byty, například u letiště nebo v okolí průmyslové zóny. Takové byty jsou levnější, což ocení především trh, který je pestřejší a umožňuje řešení i pro méně majetné obyvatele.

Budeme se muset v budoucnosti v bydlení také něčeho vzdát?

Nemyslím si, že se budeme muset vzdávat komfortu a civilizačních výdobytků, jako jsou myčky, sušičky nebo cokoli dalšího. Spíš bych si tipl na to, že si civilizační komfort budeme muset výrazněji připlatit. Je to takové „něco za něco“. Budeme bydlet v domě, který spotřebuje méně energie, ale zároveň si za pořízení domu připlatíme. Nedávno jsme v Říčanech u Brna dokončili český developerský unikát, první ulici, postavenou pouze z pasivních rodinných domů. Pokud by tyto domy byly pouze nízkoenergetické, stály by jen na materiálech o půl milionu méně. Naši zákonodárci se přitom chovají tak, že normy neustále zpřísňují a nařizují nám, jak chceme bydlet – lépe, ještě lépe a samozřejmě se snižující se spotřebou energie.

Čím je 1. leden 2020 v oblasti výstavby rodinných domů přelomový, co nová směrnice přináší?

1.ledna příštího roku se mění pravidla pro výstavbu nových domů, určených k bydlení. Od tohoto data se bude stavět pouze v energetické kategorii A. To znamená, že domy budou mít velmi nízkou, až téměř nulovou energetickou spotřebu. Pro kategorii A je klíčový průkaz energetické náročnosti budovy, sestávající ze dvou parametrů – tepelné ztráty a způsobu jejího vytápění. U prvního z nich se jedná o míru toho, jak z budovy uniká teplo, u druhého o typ vytápění z hlediska čistoty zdroje. Teoreticky tedy můžete mít nový dům, který bude hermeticky uzavřený, a topit v ním téměř čímkoliv, nebo standardní běžný dům, v kterém budete topit čistým zdrojem, například fotovoltaickou elektrárnou na střeše. V praxi je však pro štítek A zapotřebí kombinovat více technologií, nedosáhnete na něj tím, že jen nalepíte více polystyrenu na dům. Zateplení, dveře, okna, rekuperace, to všechno bude muset být na vysoké úrovni, což samozřejmě znamená peníze. V překladu proto bydlení zdraží, a to zhruba o 10-15 procent.

Pokud budu bydlet v nízkoenergetickém nebo pasivním domě, co tím získám?

Snížíte svou uhlíkovou stopu v rámci bydlení, což je trend, který se v průběhu let posune do běžné praxe. To bude mít praktický dopad nejen na životní prostředí, ale také na Vaši peněženku. Používáním zelených technologií ušetříte desítky procent ve spotřebě energie. Většina z nových technologií je i příjemnější a zdravější, než jejich předchůdci. Fotovoltaické panely pro ohřev vody, podlahové topení, retenční nádrže na zachycování dešťovky, kterou používáte k zalévání, rekuperační jednotky pro větrání bez oken. Byli byste například překvapení, jak příjemné je podlahové topení, nebo rekuperace, při které nevětráte klasicky oknem.

Nová pravidla se týkají energetické náročnosti budov. Jaké výhody má nízkoenergetický resp. pasivní dům, už víme. Co případná negativa?  

Ano, je to už zmíněná vyšší cena výstavby a tím i pořizovací cena takového domu. Technologie jsou drahé a některé dosud nejsou všeobecně přijímané. Jakmile se začnou víc používat, klesne jejich výrobní cena. Mám na mysli třeba rekuperaci, která je báječná, a přitom ji mnoho lidí kombinuje s větráním oknem, prostě ji neznají a rekuperací nedůvěřují. Jakkoli jsou technologie výhodou, mají i určité nevýhody. Jsou nejenom finančně nákladnější, ale omezené svou životností. Pokud budeme používat tepelné čerpadlo a solární panely, musíme je také servisovat a samozřejmě nevydrží věčně. V rekuperaci je třeba jednou za rok vyměnit vzduchové filtry, a tak je to se vším.  

Jak se podle Vašeho názoru nové směrnice promítnou do lhůt, potřebných pro povolování výstavby ze strany úřadů?

Délka stavebního řízení v Česku nemá ve vyspělém světě obdoby. Vyřizovat něco déle už snad ani nelze! Spíš bych řekl, že se v úvodu, při zavádění norem, objeví určitý nedostatek projektantů, kteří by si s novými technologiemi uměli poradit. To je ale obvyklý jev, který po zavedení nových pravidel do výstavby odezní.