Makroekonomický výhled: Neřízená střela jménem dolar

Rok 2019 si budou investoři pamatovat jako začátek konce největšího měnového experimentu v historii. Měnová politika se dostala na konec své dlouhé cesty, která končí jejím selháním.

Existuje mnoho důvodů, proč už měnová politika nefunguje. Jedním z těch hlavních je fakt, že klasická měnová politika funguje pouze v "normálním období". V případě příliš vysokých nebo příliš nízkých úroků přestávají standardní pravidla jednoduše platit.

Trh plný paradoxů
Vezměme si zemi s rozvíjejícím se trhem jako je například Argentina, do které by měl masivně proudit kapitál, už kvůli jejímu 80% zadlužení. Naopak z Německa by měl zase kapitál utíkat, vzhledem k jeho hluboce negativním výnosům. Ve skutečnosti ale peníze proudí z Argentiny a hromadí se v Německu.

Důvod? Silný dolar. V současném globálním systému neúspěšných měnových politik je jediným řešením nižší cena globálních měn, kterou přímo ovlivňuje síla dolaru.

Výška světového dluhu se odhaduje na 240 bilionů dolarů, což je přibližně 240 % světového HDP. Příliš velká část tohoto dluhu je kvůli roli dolaru jako rezervní měny a velké likviditě amerických kapitálových trhů denominováné v dolarech. Pokud je dolar příliš silný, napětí v systému se zvyšuje. Platí to nejen pro vývoz zboží z USA, ale i pro rozvíjející se trhy, které jsou závislé na financování v dolarech.

Silnější dolar a nedostačující likvidita v dolarech ovlivňují globální růst a de facto způsobují dezinflaci.  A to i navzdory snahám centrálních bank snižovat úrokové sazby. Současné nízké sazby a krátkodobé zaměření na inflační cíle vedou k nesprávnému rozdělení kapitálu a ničí produktivitu. Fungující mechanismus úvěrů a produktivní rozdělování kapitálu jsou přitom těmi nejdůležitějšími faktory, které podporují dlouhodobý růst.

Pomůže oslabení dolaru?
Do tohoto chaosu ještě vstupuje Donald Trump se svými tweety žádajícími slabší dolar. Jedním z prvních kroků byla neohrabaná šikana šéfa Fedu s cílem snížit úrokové sazby. Co se stane, až Trumpovi dojde trpělivost? Pravděpodobně aktivuje zákon o rezervách zlata z roku 1934, který dává Bílému domu rozsáhlé pravomoci prodávat dolar výměnou za cizí měny.

Státní pokladna má pro tento účel určen fond ve výši 95 miliard dolarů. Od roku 1995 se tento zákon použil pouze třikrát: v letech 1998, 2000 a 2011. Pokaždé pro účely poskytování mezinárodní likvidity.

Američtí politici napříč politickým spektrem všechny snahy o oslabení dolaru vítají. Tento fakt se váže i na obchodní jednání mezi USA a Čínou, o kterých si jen málokdo myslí, že pomohou snížit hodnotu dolaru. To však neznamená, že oslabení dolaru bude úspěšné. Pokud nebude podpořeno jinými opatřeními, neudělá "Ameriku opět skvělou", právě naopak. Vytvoří se roztříštěný systém podporovaný vládou a centrálními bankami, ale bez náležitých tržních sil a přístupu k distribuci peněz a úvěrů. Oslabení vražedného dolaru tak bude pravděpodobně znamenat poslední hřebík do rakve velkého úvěrového cyklu.

Slabší dolar nám může pomoci nastavit čas, avšak nepůjde o strukturální řešení. Jedná se však o nejjednodušší, nejdostupnější a nejrychlejší řešení toho, co aktuálně poškozuje globální trhy. Mocnému dolaru zvoní postupně umíráček. Spojené státy, pozor na vaše přání.

O autorovi:
Steen Jakobsen byl v březnu 2011 jmenován do funkce hlavního ekonoma Saxo Bank, kam se vrátil po dvouleté přestávce. Během této doby pracoval jako investiční ředitel ve společnosti Limus Capital Partners. Před svým odchodem na počátku roku 2009 působil v Saxo Bank téměř devět let jako investiční ředitel. Má více než 20 let praxe v oblasti proprietary trading (obchodování na vlastní účet) a alternativního investování. Po absolvování Kodaňské univerzity v roce 1989, kde vystudoval ekonomii, začínal kariéru v kodaňské pobočce Citibank, a poté se stal ředitelem a vedoucím prodeje v Hafnia Merchant Bank. V roce 1992 se stal viceprezidentem londýnské pobočky Chase Manhattan Proprietary Trading Group. V letech 1995-97 pracoval jako obchodník na vlastní účet pro Swiss Bank Corp., v Londýně. V roce 1997 se stal světovým ředitelem obchodování, měnových kurzů a opcí ve firmě Christiania (nyní Nordea) v New Yorku. V roce 1999 se stal generálním ředitelem UBS Global Proprietary Trading Group.