The Economist: Nejsou byty a někteří politici to ještě zhoršují

Nadměrná regulace realitního a stavebního trhu ve velkých městech je jednou z největších chyb ekonomické politiky naší doby. Tvrdí to The Economist a poukazuje například na výši nájemného v Londýně. Tam dají lidé s příjmy na úrovni mediánu za nájem polovinu svého ročního výdělku. Příčinou tohoto stavu v Londýně a řadě podobných měst je nedostatek prostoru pro bydlení, který „odsává bohatství od mladých a zvyšuje mezigenerační tenze“. The Economist tvrdí, že tento stav s sebou nese i náklad v podobě celkově nižší ekonomické aktivity a sociálních tenzí. V USA i v Evropě jsou tak politici pod tlakem snížit náklady bydlení.

Nové politiky v oblasti bydlení je třeba již dlouho a The Economist se domnívá, že řada nápadů je přínosná, včetně podpory stavění nových domů. Jenže ve stejnou dobu se vynořují „staré prohnilé myšlenky týkající se regulace nájemného“. Pokud se dostanou do praxe, bude jejich dopad škodlivý. Pokřiví totiž realitní trh, budou chránit jen určitou skupinu lidí. The Economist má přitom za to, že podobné myšlenky získávají na Západě na popularitě. Například v polovině září byl v Kalifornii schválen zákon, který omezuje růst nájemného na 5 % ročně (plus inflace).

Podobný zákon před časem schválil i Oregon a někteří američtí demokraté se snaží prosadit tuto regulaci celostátně. Bernie Sanders hovoří o tom, že limit by měl být stanoven na 3 %, nebo na jeden a půl násobek inflace podle toho, které číslo bude vyšší. Primátor Londýna Sadiq Khan volá po stejném systému, radní v Berlíně schválili zamrznutí nájemného na pět let od roku 2020 a někteří němečtí politici prosazují celonárodní strop nájemného. Paříž regulaci nájemného zavedla v červenci poté, co ji v roce 2017 zrušila.

The Economist píše, že takové kroky jsou učebnicovým příkladem „dobře zamýšlené politiky, která nefunguje“. Důvod spočívá v tom, že dopadá negativně na nabídku bydlení. Jestliže se totiž na nájmy nasadí strop, stavba nových domů není tak zisková a je těžší udržovat ty stávající, protože jejich vlastníkům klesá návratnost. Regulace má dopad i na strukturu nájemníků a celkově se projevuje poklesem produktivity v ekonomice. Lidé se totiž drží stávajících bytů bez ohledu na to, kde by našli nejlepší uplatnění na trhu práce.

Dobrým příkladem uvedeného je americké město Cambridge, které od regulace nájemného upustilo. A San Francisco, které ji naopak zpřísnilo. V prvním městě došlo k investičnímu boomu, ve druhém se stavělo také, ale tak, aby se obcházela stávající pravidla. A nakonec tam došlo k růstu nájemného o 5 % a poklesu nabídky nemovitostí k pronájmu. The Economist dodává, že politici nebudou ignorovat požadavky voličů, ale existuje nebezpečí, že podlehnou tlaku těch, kterým regulace vyhovuje. Ti, kteří nyní už bydlí v pronájmu, totiž budou z regulace těžit. Opak platí o těch, kteří takové bydlení budou shánět a budou čelit nedostatečné nabídce.

„Stačí se zeptat někoho z 636 000 lidí, kteří stáli na konci roku 2018 frontu na jeden z rychle se zmenšujícího počtu volných regulovaných bytů ve Stockholmu. Tam se na dlouhodobou nájemní smlouvu čeká v průměru deset let, zatímco černý trh vzkvétá. Regulace nájemného tak poškozuje nakonec úplně všechny, protože klesá počet dostupných domů,“ tvrdí The Economist.

Zdroj: The Economist