MMF prvně v historii ovládnou ženy z rozvíjejících se ekonomik. Šéfkou bude Bulharka, hlavní ekonomkou již je Indka

Od příštího týdne povede Mezinárodní měnový fond (MMF) nová šéfka, Bulharka Kristalina Georgievová. Po předchůdkyni Christině Lagardeové je druhou ženou v čele instituce, založené v roce 1945. Vůbec poprvé však bude fond mít hlavu pocházející z takzvané rozvíjející se ekonomiky. Dosud totiž ředitelé a ředitelka MMF pocházeli vždy z bohatší, západní části Evropy. V čele MMF dosud stáli občané Belgie, Švédska, Francie, Nizozemska, Německa a Španělska. V tomto smyslu je možné vnímat zvolení Georgievové jako konsensuální řešení. Fond totiž v posledních letech čelí tlaku, aby přeťal dosavadní neformálně danou tradici nominování vždy evropského šéfa či šéfky, a řídil jej zástupce mimoevropské ekonomiky. Bulharsko pochopitelně není mimoevropskou ekonomiku, ale je hospodářstvím rozvíjejícím se, což jej pojí s ekonomikami typu Číny, Indie, Brazílie, Ruska, Jižní Afriky a dalších. Naproti tomu Světová banka má řádnou hlavu vždy z USA, ať už jde o rodilého Američana či ve dvou případech o Američana naturalizovaného, a to v rámci té samé tradice, na základě níž je do čela MMF nominován vždy Evropan či Evropanka.

Od začátku letošního roku je hlavní ekonomkou MMF Indka Gita Gopinathová. Je to vůbec poprvé v historii instituce, kdy funkci hlavního ekonoma zastává právě žena. Georgievová s Gopinathovou tedy spolu budou psát úplně novou kapitolu dějin MMF, kdy dva z nejvýraznějších postů v rámci MMF zaujmou ženy z rozvíjející se ekonomiky. Georgievová ovšem na rozdíl od Legardeové není finančníky považována za světovou „těžkou váhu“ a bude si muset ještě vybojovat respekt srovnatelný s tím, který budí právě Lagardeová. V zásadě ale Georgievová na Lagardeovou naváže. Prvním oříškem pro ni bude řešení argentinské krize. Zajímavé bude sledovat, jak se jakožto bývalá eurokomisařka dokáže sladit právě s Gopinathovou. Indická ekonomka totiž v jedné ze svých studií dala do souvislosti existenci eura a předkrizové nafouknutí realitní bubliny v zemích typu Španělska. Tuto její hojně citovanou práci lze vnímat jako určitou kritiku eura, což je postoj, k němuž se jako eurokomisařka Georgievová jistě neuchylovala.    

Lukáš Kovanda, Ph.D.