Na krachu Thomase Cooka někteří vydělali miliardy. Podle papeže Františka je to ale nemravné

Krach takřka 180let staré cestovky Thomas Cook je ránou pro její akcionáře a také věřitele, byť jejich pohledávky budou částečně uspokojeny z nuceně rozprodaného majetku. Tíživá je situace pochopitelně také pro více než dvacet tisíc zaměstnanců cestovky a statisíce jejích nynějších klientů. Nicméně některé firmy na krachu také dobře vydělají.

Šampaňská nyní bouchají třeba ve fondech, které na bankrot Thomase Cooka spekulovaly. Činily tak prostřednictvím investic do takzvaných swapů úvěrového selhání. Fondy jako mnichovský XAIA Investment nebo londýnský Sona Asset Management si dohromady rozdělí kořist v objemu v přepočtu bezmála šesti miliard korun. Swapy úvěrového selhání totiž představují druh derivátového kontraktu, který zaznamenává výnos tehdy, když daná firma – v tomto případě tedy Thomas Cook – padne do insolvence. Thomas Cook se však ocitl rovnou v likvidaci, což právě znamená, že držitelé příslušných swapů vydělali miliardy korun a mohou teď slavit.

Minulý týden cestovka Thomas Cook požádala v USA o soudní ochranu před věřiteli. Tehdy ještě uvažovala o své reorganizaci, která dnešní krach a likvidaci mohla odvrátit. Před víkendem žili držitelé swapů úvěrového selhání cestovky Thomas Cook v nejistotě. Ohledně toho, zda zmíněná žádost o ochranu před věřiteli představuje, či nepředstavuje „pojistnou událost“, při které již mají jakožto držitelé swapů – jakéhosi pojištění před bankrotem – nárok na vyplacení „pojistného plnění“. Toto „pojistné plnění“ odpovídá v souhrnu až oněm takřka šesti miliardám korun, které nyní jmenovaným a dalším fondům vyplatí prodejci daných swapů, tedy jacísi „pojistitelé“. Právníci Thomase Cooka se při žádosti o ochranu před věřiteli v USA ještě důsledně vyhýbali slovu „insolvence“, aby nárokování „pojistného plnění“ držitelům swapů neulehčili.

Derivátové kontrakty typu swapů úvěrového selhání jsou často terčem kritiky. I v případě krachu Thomase Cooka se projevuje jejich jistá problematičnost, neboť držitelé swapů měli z pochopitelných důvodů zřetelný zájem na bankrotu ikonické cestovky. Derivátové kontrakty v loňském roce kritizoval sám papež František, jenž je označil, za tikající časovanou bombu. Vatikán je obecně považuje za nemravné. Investor Warren Buffett o nich už před lety hovořil jako o „zbrani hromadného ničení.“

Pokud by se Thomase Cooka podařilo zachránit, držitelé swapů by z oněch šesti miliard korun pravděpodobně neviděli ani haléř. Čínská společnost Fosun Tourism Group, dcera šanghajské matky Fosun International držící v Thomasi Cookovi před jeho bankrotem takřka pětinu akcií, navrhovala sanaci letité cestovky převodem jejího dluhu na akcie. Fondy držící swapy úvěrového selhání by se v takovém případě ocitly v prekérní situaci, neboť by tím zanikl dluh, právě na jehož selhání drží kontrakty. Proto měli v plánu úsilí Číňanů o záchranu cestovky tak jako tak blokovat. I to přispělo k dnešnímu bankrotu Thomase Cooka.

Profesní motto výkonného šéfa zmíněného fondu XAIA, jednoho z držitelů swapů úvěrového selhání cestovky Thomas Cook, je výmluvné. „Regulace, nekryté peníze a sanace nejsou řešením, nýbrž problémem!“, má Wolfgang Klopfer uvedeno na svém profilu ve finančním terminálu Bloomberg. Měl to tam uvedeno už před dnešním pádem Thomase Cooka a je to příznačné. Pokud by se Číňanům sanace cestovky podařila, Klopferův fond XAIA by ze swapů úvěrového selhání vskutku nekasíroval ani haléř. Opravdu, sanace jsou někdy problém, jejž je tedy třeba blokovat.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, CZECH FUND