Proč Němci či Švýcaři bydlí v pronajatém a Španělé nebo Češi ve vlastním?

Proč bohatí Němci a Švýcaři preferují nájemní bydlení před vlastním a naopak, „chudší“ Španělé či Češi kupují vlastní nemovitosti? Vždyť každý přece ví, že splácet vlastní je výhodnější než investovat do cizího, nebo je to snad jinak?

Nechybělo přitom moc a trh s bydlením v České republice se mohl více podobat právě Německu či Švýcarsku, spíše než Španělsku a Velké Británii. Za rozmachem vlastního bydlení v České republice a zemích Evropské unie s vysokým podílem vlastnického bydlení stály především:

- dostupné financování,

- možnost odpočtu úroků zaplacených na hypotéce z daňového základu, případně jiné daňové pobídky,

- nespokojenost s právy, která se pojila se statutem „nájemníka“, byť nájemcům se se naopak zdá, že ochrana nájemníků je přehnaná.

Ve Švýcarsku či Německu není výjimkou, že více než 40% bytů v daném městě pronajímají přímo místní samosprávy. Zejména v Německu je toto „dědictvím“ II. světové války, která nejdříve zcela zdecimovala trh s rezidenčními nemovitostmi, aby následně dala vzniknout dosud nevídanému boomu. Politici v Německu po II. světové válce se obávali další radikalizace obyvatel, tentokrát směrem k myšlence komunismu. Jedním způsobem prevence proti tomu mělo být dostupné bydlení. Proto v Německu v 50. letech 20. století začala masivní výstavba městských bytů, kterou jsou v užívání dodnes.

I Česká republika měla solidní „zásobu“ v městských bytových fondech, ty však začaly v minulé dekádě dostávat žilou, to když byty byly odprodávány do osobního vlastnictví.

Fakt, že místní samosprávy jsou silným hráčem na poli nájemního bydlení s sebou nese další výhody směrem k nájemníkům, např.:

- relativně nízký nájem,

- citlivější zacházení.

Nájemníci v Německu a ve Švýcarsku se také mohou těšit např. z regulace cen nájmu. Například v Německu nemůže majitel účtovat nájemníkovi vyšší nájemné než je částka odpovídající 110 % průměrného nájmu v oblasti. Omezené jsou dokonce možnosti zvýšení nájmu z důvodu rekonstrukce či modernizace bytu. Zatímco dříve docházelo v Německu k tzv. „vystěhování modernizací“, kdy nájemci byt zrekonstruovali a následně začali požadovat po nájemnících výrazně vyšší nájemné, dnes už toto není možné, resp. možnosti jsou velmi omezené.

Dále, zatímco v České republice, Velké Británii či třeba Španělsku jsou hypotéky dostupné, tj. podmínky pro její získání jsou poměrně nízké a stát také nabízí řadu podpůrných prostředků, v Německu a Švýcarsku toto neplatí, na hypotéku zde dostane výrazně nižší část obyvatel (to už ovšem nemusí platit v tomto roce, kdy jsou podmínky získání hypotéky komplikované i v ČR).