Zvoní aktivnímu investování hrana?

Čísla jsou neúprosná. Jestli aktivní portfoliomanažeři v něčem selhávají, tak v porážení benchmarků. Loňský rok byl pro americké akciové portfoliomanažery dokonce nejhorší od roku 2001.

Široký akciový index S&P Composite 1500 dokázalo loni v USA porazit jen asi 30 % portfoliomanažerů. V delším období je statistika ještě smutnější. V horizontu 15 let do roku 2018 za srovnávacím indexem zaostalo téměř 90 % akciových a dluhopisových fondů. O moc lépe na tom přitom nejsou ani institucionální investoři nebo hedgeové fondy.

Není se tedy co divit, že pasivní fondy v současnosti drží 48 % všech aktiv. A pokud vydrží dosavadní trendy, hladina 50 % bude pokořena ještě letos.

Mohlo by se tedy zdát, že aktivnímu investování definitivně odzvonilo. Ale není tomu tak. I takzvané pasivní fondy vždy investují podle jasně daných pravidel. Rozhodovat může region, sektor, tržní kapitalizace a podobně.

Ve skutečnosti je investování vždy o aktivním přístupu. Každý si musí na začátku stanovit konkrétní cíle a zvolit strategii a tu poté v průběhu času naplňovat upravováním skladby portfolia, přičemž je úplně jedno, zda jako nástroje používá jednotlivé akcie, aktivně řízené fondy nebo fondy kopírující indexy.

Jde tedy o úhel pohledu, na vystrojení pohřbu aktivnímu investování je ale každopádně hodně brzy.

Další článek: Návod na kontrariánství aneb Chcete být v investování úspěšní? Neřešte to!