Pomalejší, zato odolnější? Aneb jak Čína falšuje oficiální statistiky

Na zemi, kterou pravidelně obviňují z manipulace svých statistik, je Čína až pozoruhodně pečlivá, co se sběru dat týče. V rámci nového národního hospodářského sčítání vyslala vláda dva miliony lidí, aby v prvních několika měsících tohoto roku navštívili firmy, obchody a dokonce i pouliční stánky. Reklamy vylepené na billboardech prosí lidi, aby spolupracovali. Ve svém okázalém propagačním videu, které visí na stránkách národního statistického úřadu, varuje, že jakékoliv falšování dat je proti zákonu.

Ale nezdá se, že by tyto obdivuhodné snahy vyřešily základní problémy čínských statistik. Nový článek od Čchang-Tchaje Chiecha z Chicagské univerzity a jeho tří kolegů z Čínské hongkongské univerzity zjistil, že průmyslová produkce i investice se soustavně přikrášlují. Domnívají se, že Čína od roku 2008 do roku 2016 každoročně nadhodnocuje svůj reálný růst HDP v průměru o dva procentní body. Za tu dobu se to slušně nasčítá. Oficiální čísla za rok 2016 by tedy nadhodnotila velikost ekonomiky o 16 %, neboli o více než 1,5 bil. USD.

Tito ekonomové zajisté nejsou prvními, kteří čínská data zpochybňují. Ale jejich článek publikovaný 7. března u Brookings Institution si svou pozornost zasluhuje, protože autoři měli větší přístup ke statistickému úřadu než většina. Ačkoliv pracovali pouze s veřejnými daty, věděli, na co si posvítit. Dívali se na to, jak se lišily výnosy z daní z přidané hodnoty u průmyslových firem od růstu průmyslové výroby. Do roku 2007 byly tyto údaje v souladu. Ale po roce 2008 se začíná mezera mezi nimi rozevírat, ačkoliv v posledních letech se srovnává. Autoři také sestavili alternativní model na měření růstu za použití indikátorů, se kterými nelze snadno manipulovat, včetně satelitních snímků nočních světel, železniční dopravy a dovozů, a došli ke stejnému závěru.

Skeptici ohledně čínských dat občas tvrdí, že statistici mají moc s čísly hýbat tak, aby prezentovala požadovaný výsledek. Autoři ale tvrdí, že problém je opačný. Že na centrální úrovni jim chybí možnost opravit pochybení ostatních úředníků. Již dlouho se upozorňuje na to, že součet provinčních HDP převyšuje národní HDP. Národní úřad si je toho vědomý, a tak upravuje provinční čísla například sběrem dat skrze oddělené zdroje.

Ale od roku 2008, kdy udeřila finanční krize, nebyly úpravy schopné držet krok se změněnými daty, tvrdí článek. Důvody jsou u provinčních vůdců jasné. Jejich šance na povýšení závisí na reportovaných hospodářských výsledcích, a ty si mohou přikrášlit. A protože mají politicky vyšší hodnost než statistický úřad, pouze ti nejodvážnější by si dovolili stát jim v cestě. Po tvrdých opatřeních proti korupci v provinciích jako Liao-ning a Vnitřní Mongolsko úřady skutečně uznaly, že data nafoukly. Pokud ale mají autoři pravdu, jsou tyto případy pouze malým vzorkem rozsáhlejší epidemie.

Má to ale i svou světlou stránku. Místní a národní data o spotřebě jsou úzce sjednocená. Přehnaná je tedy hlavně průmyslová výroba a investice. Revize směrem dolů ukazují naprosto odlišný obrázek stavu čínské ekonomiky. Autoři zjistili, že správně měřené investice činily v roce 2016 36 % HDP, a ne 43 %, což tvrdila vláda. Dluh jako podíl na HDP je vyšší než co se oficiálně uvádělo, ale kapitálový výnos není tak nízký, jak se obávalo. A spotřeba je mnohem prominentnějším pohonem růstu. Pokud se na to podíváme z tohoto pohledu, je čínská ekonomika menší, ale lépe vyvážená, a tedy možná i odolnější.

Zdroj: The Economist