Dvourychlostní Evropa se stává realitou

Rozšiřující se ekonomická propast mezi jádrem a periferií eurozóny znamená, že politická intervence je nevyhnutelná. Můžeme předpokládat, že se ke slovu opět dostane náš starý známý – cílené dlouhodobější refinanční operace (TLTRO), možná doplněné o pár inovativních opatření.

Náš oblíbený ukazatel, úvěrový impuls eurozóny – hlavní motor ekonomické aktivity – se vrací zpět do kladných čísel a po negativních výsledcích počátkem roku 2018 dosahuje 0,4 % HDP. Avšak i toto pozitivní tempo je velmi nízké ve srovnání se čtyřletým průměrem 0,8 %. Analýza jednotlivých zemí ukazuje výrazný rozdíl mezi jádrem eurozóny a její periferií. Ve Francii a Německu je úvěrový impuls na dobré cestě. V Německu dosahuje něco přes 0,6 % HDP a ve Francii opět roste téměř k 1,7 % HDP, což pomohlo omezit negativní makroekonomický dopad protestů žlutých vest ve čtvrtém čtvrtletí roku 2018.

Naproti tomu na periferii eurozóny úvěrový impuls jasně klesá. V Itálii byl ve čtvrtém čtvrtletí 2018 téměř na nule a ve Španělsku klesá dál a dál do záporných čísel, v tuto chvíli na -2,1 % HDP, což je úroveň, na které nebyl od konce roku 2013. To jasně potvrzuje něco, co říkáme už od začátku roku 2018: eurozóna vstoupila do restriktivnějšího úvěrového cyklu, zejména na periferii, což bude mít negativní dopad na domácí poptávku – která výrazně koreluje s tokem nových úvěrů do ekonomiky – a nakonec povede k nižšímu růstu, než v roce 2019 předpokládá konsenzus trhu i Evropská centrální banka.

Můžeme počítat s novou dohodou TLTRO
V roce 2019 bude nízký růst hlavní problém eurozóny. Všichni víme, že růst je hlavně o úvěrech, zejména v těch obdobích, kdy centrální banky otevřou dveře dokořán pro půjčky s nízkými úroky. Od začátku roku vnímáme, že politici jsou, pokud jde o očekávaný růst, stále pesimističtější, takže se znovu zamýšlejí nad nutností dalších stimulů. A v tuto chvíli je fiskální stimul zcela mimo hru – ale už ne nadlouho: „V případě velkého šoku je potřeba reakce fiskální politiky“ (Jens Weidmann, 27. února) – pozornost se upírá především k monetární politice.

Je zvláštní si uvědomit, jak rychle lidé mění názor. Ještě v říjnu tvrdil Mario Draghi, že jen „několik málo“ členů rady guvernérů ECB zmínilo možnost cílených dlouhodobých refinančních operací – jinak řečeno „pokračujte, není tu nic k vidění!“ O tři měsíce později uvedl, že „někteří“ členové o tom mluví – rostoucí obavy – a nyní už i skeptičtější členové ECB, jako je Benoit Coeuré, potvrzují, že téma je zpět ve hře.

Pokud chceme pochopit, proč budou v příštích týdnech finanční trhy přetřásat otázku TLTRO, musíme nejprve popsat současnou situaci v evropském bankovním sektoru. Podíváme-li se na ceny akcií jako ukazatel důvěry investorů, můžeme klidně říct, že banky kotované v Evropě zatím nedokázaly získat důvěru investorů zpět. Do nynějška to nebyl až tak velký problém, protože v minulých letech byly banky díky TLTRO schopné získat přístup k velice levným penězům ECB a nemusely tak platit poplatky plynoucí z rizika půjčování si peněz na trhu. Prostřednictvím tohoto kanálu ECB mohly banky nabízet levné úvěry domácnostem a firmám v eurozóně, a tak posilovat investice i spotřebu.

Nyní se však banky ocitly na dohled červnovému „srázu TLTRO“ – tedy skutečnosti, že první program TLTRO v tu chvíli vstoupí do svého posledního roku a od příštího června dojde k významnému dopadu na regulatorní likviditu (zejména na Net Stable Funding Ratio (poměr čistého stabilního financování)). Vzhledem k tomu, že banky nebudou mít přístup k novým fondům ECB, budou se muset obrátit k tržním půjčkám s vyššími náklady, než na jaké byly zvyklé. Pro nejslabší banky, jako jsou malé a střední italské banky, to může znamenat skutečný problém při získávání financí. Rostoucí náklady na financování se u slabých i silných bank jistě promítnou do nákladů pro klienty, což znamená přísnější monetární podmínky, nižší úvěrový impuls a přísnější podmínky pro získávání půjček.
Pokud se má ECB vyhnout tomuto scénáři, který by uspíšil ekonomický propad eurozóny, předpokládá se, že zahájí nové kolo TLTRO. Je to v podstatě hotová věc. V tuto chvíli vlastně zbývá jen otázka, kdy nový program začne a zda bude součástí širšího balíčku opatření.

O autorovi:
Christopher Dembik je vedoucím oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank v Paříži. Členem týmu Saxo Bank se stal v roce 2014 a vedoucím makroekonomické strategie je od roku 2016. Zaměřuje se na analýzu monetární politiky a globální makroekonomický vývoj ovlivněný fundamentálními ukazateli, náladou trhu a technickou analýzou.

V roce 2015 získal cenu Thomson Reuters StarMine pro nejlepší makroekonomické předpovědi ve Francii. Pro Saxo Bank tvoří Dembik měsíční Makroekonomické vyhlídky, které se zaměřují na monetární politiku, a pravidelně vydává své analýzy francouzské a polské ekonomiky. Často je citován v mezinárodních zpravodajských médiích, jako jsou např. Bloomberg, TF1 a Newsweek.

Dembik dříve pracoval jako analytik francouzského velvyslanectví v Tel Avivu a během studií na Ekonomickém ústavu Polské akademie věd napsal práci na téma budoucnosti eurozóny. Christopher Dembik vystudoval fakultu mezinárodních studií na Sciences Po Paris. Jeho rodným jazykem je francouzština, ale mluví také dobře anglicky a španělsky a domluví se trochu hebrejsky.