No, a co když Britové neschválí ani jednu ze 3 navrhovaných možností?

Tato páně Chmelařova úvaha hezky doplňuje informaci, že premiérka Mayová včera výrazně ustoupila ze své dosavadní radikální pozice, když navrhla, že by v půlce března měl britský parlament hlasovat postupně o třech otázkách:

(1) zda přijmout dohodu, kterou dojednala s představiteli EU už koncem loňského roku (tuto dohodu poslanci už jednou jasně odmítli, ale jak praví klasik, byť český, nikoli britský, „jen idiot nemění názory“), a pokud ne, tak

(2) zda se smířit s tvrdým brexitem (tj. brexitem bez dohody), a pokud ne, tak

(3) zda požádat zbytek EU o odklad (který by zbytek EU, zdá se, Britům milostivě povolil, i když je otázka, jak dlouhý odklad by Britové žádali).

Jen na okraj dodejme, že uvedené tři body pokrývají v podstatě všechny realistické scénáře, takže se na mysl dere otázka hodná Alenky v říši divů (ale zřejmě nikoli premiérky Mayové): co by se dělo, kdyby britští poslanci neschválili ani jeden z těch scénářů.

A na ještě větší okraj dodejme, že já osobně za nejpravděpodobnější považuji nadále scénář číslo 3. Jen se bojím, že odklad o několik týdnů, o kterém mluvil Aleš Chmelař, by nic nevyřešil, protože připravit za tak krátkou dobu z gruntu novou a jinou dohodu o odchodu Spojeného království z EU bude velmi obtížné.