Překvapivě velké množství firem s roční tržbou nad 100 milionů řeší v těchto dnech vážné problémy. Jejich hospodářský výsledek se měsíc od měsíce zhoršuje. Kde udělalo vedení chybu?

Ohrožení hospodářského výsledku způsobily především dva faktory. Jednak neúměrný nárůst v osobních nákladech a jednak nenápadný růst pohonných hmot. Řadě podniků navíc přestaly růst tržby. Tedy v tom lepším případě. V horším stále klesají.

Situaci komplikuje zejména fakt, že se jednatelé těchto firem nedovedou dostat ke stěžejním datům o hospodaření. Od účetní sice dostávají pravidelné reporty, ale ty splňují jen zákonné předpisy pro Finanční úřad. Podnikatel z nich to nejdůležitější pro své manažerské rozhodování vyčíst nemůže. „Požádejte účetní, aby Vám vyjela osobní náklady firmy. Dostanete součet platů zaměstnanců. Ale ta společnost může mít i brigádníky a uzavírat jiné smluvní vztahy. Pokud tyto náklady sečtete, výsledek může být i násobně vyšší,“ sděluje své zkušenosti interim manažer Arnošt Čáp z J.I.P. pro firmy s.r.o., který řeší propad hospodářského výsledku v řadě středně velkých firem.

Spočítejte si skutečné náklady a pochopíte

Získání pravdivých čísel o výsledcích firmy však ještě není konec celého pátrání. Drtivá většina lidí nedovede najít anomálie v datech napsaných ve sloupci. Stačí si jednotlivé výsledky přepsat do řádku od ledna do prosince a možná budete překvapeni. „Majitelé mají kolem sebe hodně zajímavých dat. Dostávají je ale buď špatně poskládaná anebo se skrývají v reportech, které nepovažují za důležité. Proto se je nejdřív snažím < přeložit do češtiny > , aby jim kterýkoli řídící pracovník rozuměl,“ říká Arnošt Čáp.

Takové údaje o hospodaření již jednoznačně ukazují na problematická místa. Vedle nepřizpůsobení spotřeby PHM rostoucím cenám to bývá nejčastěji neuvážené přidávání na platech zaměstnancům. Majitelé se stále rozhodují spíše emocionálně. Bojí se, že přijdou o své klíčové pracovníky a raději je přeplácí. Problém je, když si takový zaměstnanec nedokáže na svůj plat vydělat. Což pochopitelně ani jeden z nich netuší.

„Majitelé mají obvykle nevyvratitelný pocit, že to přece musí nějak zvládnout. Vždyť ekonomika roste a každému se daří. Omyl,“ vyvrací Arnošt Čáp současný mýtus o univerzálním růstu ekonomiky. Střední firmy se nedostávají do problémů proto, že by ekonomika nerostla, ale proto, že doposud nezahájila restrukturalizaci. Majitel totiž stále rozhoduje o jednotlivostech, které již dávno měl delegovat, aby mohl vykonávat svou nezastupitelnou roli jednatele. Vinou toho ani není možné, aby získal přehled o své firmě a tak může poskytovat prostředky společnosti, které vlastně nemá.

Když děláte z komára velblouda

Z praxe to dokládá příklad z organizace automobilové dopravy, se kterým se setkal interim manažer Čáp. Majitel dopravní společnosti si vyhradil právo rozhodnout o tom, zda mohou v konkrétních případech řidiči využívat placená parkoviště. Což obvykle nepovolil. „Dispečer se šel zeptat jednou, dvakrát a potřetí už nepřišel. Ale vedlo to k tomu, že řidiči ukončili jízdu o několik hodin předčasně na neplaceném parkovišti. Místo pár set za parkování tak prodělal majitel tisíce,“ vypočítává Arnošt Čáp. Pokud má ale společnost takových aut desítky, mluvíme tady o ztrátě už v řádu několika set tisíc korun. Paradox chybného manažerského rozhodnutí spočívá v tom, že pověřený dispečer má řadu úkolů, kdy samostatně rozděluje práci v řádech desítek milionů korun ročně, avšak o parkování za 10 EUR již musí rozhodnout majitel.

Na druhou stranu si musíme uvědomit, že tu hovoříme o jednatelích, kteří věnovali svým firmám obrovskou energii. Celé dny a týdny po desítky let budovali firmu, která je možná stála i rodinný život. V době, kdy začínali, se ani neměli s kým poradit. Většina na tom byla se zkušenostmi podobně. Nebyli zvyklí se dovzdělávat. A když už navštívili školení, efekt z něj byl minimální. „Nekvalitní školení je jako smrad. V té místnosti tím načichnete. Jste toho plní. Ale stačí otevřít okno a je to pryč,“ přirovnává interim manažer Čáp.

První krok: negenerovat ztrátu

To nejdůležitější, co potřebuje jednatel ve chvíli, kdy pochopí příčiny špatného hospodářského výsledku své firmy je, aby jeho podnik přestal generovat ztrátu. Ale v okamžiku, kdy máte zaměstnance ohodnocené tak, že si na sebe nevydělají, to je tvrdý oříšek. Nikdo však neřekl, že si na sebe i při současném ohodnocení vydělat nemohou. „Náš nejsilnější argument při komunikaci se zaměstnancem jsou opět čísla o hospodaření firmy. Tam totiž vidíme, že i v nedávné historii byli tito lidé schopní i o 30% vyššího výkonu,“ tvrdí Arnošt Čáp. Současně s těmito daty potřebujete lidem ve firmě na rovinu ukázat všechna data. I oni musí znát pravdu. Jen tak je můžete namotivovat k tomu, aby svůj přístup k práci změnili. Dobrý interim manažer zároveň vytvoří plán s konkrétními požadavky na každého člověka ve firmě, díky kterým společnost dokáže za rozumnou dobu ztrátovost zastavit. Proto je jeho rozhodování v tu dobu poměrně direktivní.

Ve chvíli, kdy začne firma získávat opět kondici, však u tohoto stylu vedení nesmí zůstat. „Mohl bych dál lidi takto vést. Firma by šla rychle kupředu. Ale jen krátce,“ dodává Arnošt Čáp. Lidé si mohou rychle zvyknout na autoritativní vedení. Ti „nepřizpůsobiví“ vás opustí. Efektivnější je však vést zaměstnance ke kreativitě a hledání vlastních řešení. Dokonce i při určité míře tolerance jejich chyb. Tím nerezignujete na rozhodování v podniku. Stále byste měli komunikovat o směřování vaší společnosti a stanovených cílech. Ale k tomu potřebujete prostor pro přemýšlení. A ne se např. zaměstnávat tím, kde by dnes měl váš řidič zaparkovat.