Kdy (konečně) přijde recese?

Otázka za milion. A dostávám ji stále častěji. Někdy mám pocit, že bychom si snad všichni oddechli, kdyby už recese konečně udeřila, píše hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.  

Na jednu stranu se otázce na příští recesi nelze divit. Recese přece přichází v průměru každých pět let, současný boom je již tedy pěkně vousatý (minimálně ten za našimi hranicemi).

A recese je takříkajíc ve vzduchu, německá ekonomika totiž během léta poklesla. Přitom jde o pokles krátkodobý, způsobený novým způsobem homologace aut. Zatímco některé české automobilky vyráběly i bez homologace, ty německé výrobu snížily. Ale to je nakonec jedno, recese prostě jednou přijde.

Pro mě je zajímavé, co si pod recesí představujeme. Většině lidí vytane na mysli rok 2008, tedy takzvaná Velká recese v USA i jinde ve světě. Během ní česká ekonomika klesla o téměř šest procent, průmysl dokonce o pětinu. Je obvyklé, že nás Velká recese takto ukotvuje v představě, jak má recese vypadat. Nic podobného světová ekonomika nezažila několik desetiletí, naposledy během Velké deprese ve 30. letech a po druhé světové válce. Tento šok vypálil do našeho myšlení cejch.

Takový typ krize je ale nyní málo pravděpodobný, minimálně díky obrovskému přebytku likvidity na finančních trzích, kterou na ně napumpovaly centrální banky. Nyní ji musejí masivně stahovat, svět je likviditou zaplaven.

Finanční krize navíc není obvyklou verzí recese, která postihuje jednou za čas každou ekonomiku. Během krátké historie České republiky jsme celkem normální recese zažili během roku 1997, kdy ekonomika poklesla o 1,6 %, a pak ještě v roce 2012 (pokles o necelá 2 %). Běžná recese neznamená kolaps.

Mezi aktuální hrozby pro hospodářský růst patří obchodní přestřelky, fiskální kondice Itálie, takzvaný tvrdý brexit či přílišné zvýšení sazeb ze strany Fedu. Spouštěčem recese může ale být i naše maniodepresivní povaha. Například v roce 2012 byli Češi druhým nejpesimističtějším národem na světě. Pokles ekonomiky jsme si tehdy zavinili sami svými obavami z dluhové krize. Nyní jsme naopak v manické fázi, která se odrazila především v cenách nemovitostí.

Rizik je vždy hodně. Výhodou české ekonomiky je absence nerovnováh, které by případnou recesi prodlužovaly a prohlubovaly. Bez ohledu na to, kdy a proč přesně pokles výkonu hospodářství začne.