Jak řídit na sněhu a ledu? - Rady ÚAMK

Zapomeňte na běžné zásady

Pokud přijmeme jako motoristé základní fakt, a to, že provoz v zimě přináší až 10 x vyšší pravděpodobností dopravní nehody, je zjevné, že tomu se musí přizpůsobit doslova vše. Jak samotné vozidlo, jeho výbavu, péči o něj, tak i chování řidiče. Některá pravidla jsou obecně platná a odborníci ÚAMK je pravidelně v tomto období motoristům připomínají.

Prvotní je vůbec vědět, kam, a za jakých povětrnostních a dalších podmínek, se hodláme se svým vozem vůbec vydat. Co tím myslíme?

Naplánovat cestu

Je samozřejmě dobré, zvláště před delší cestou například do hor, včetně těch zahraničních, sledovat informace o sjízdnosti silnic. Ať už poslechem rádia, sledováním televize nebo na internetu. Nicméně souhrnné informace, včetně dobrých rad mohou nabídnout pracovníci cool centra ÚAMK, kteří nepřetržitě sledují dopravní situaci. Začněte tedy „jízdu“ nikoliv až za volantem, ale ještě za stolem doma nebo v zaměstnání. Díky tomu můžete zamířit vhodnější trasou nebo dokonce cestu zcela odložit. I takové řešení může být v zimním období tím nejlepším.

Dokonce i když nám při výjezdu počasí přeje, nemusí tomu tak být po celou cestu, a tak vždy plánujme příjezd s náležitou rezervou. Její akceptování nás jako řidiče, a ostatní ve voze, kteří o době příjezdu vědí dopředu, nebude stresovat a hnát do zbytečně riskantních situací. Psychologie pozdějšího příjezdu, která funguje.

Zimní výbava

Jak jsme už uvedli, také vůz musí být na zimní cestu připraven. Povinnou i doporučenou zimní výbavu můžeme jen zopakovat: zimní pneumatiky s co nejméně sjetým vzorkem. Samozřejmě nad 4 mm povinného minimálního vzorku pláště, vždyť rozdíl v brzdné dráze se vzorkem 8 mm a 1,6 mm je na suchu zhruba 20 metrů. Nezbytný je dobitý akumulátor, nemrznoucí směs v ostřikovači (nejlépe do -25 stupňů Celsia, včetně záložní směsi v zavazadelníku). Například při cestě přes Německo pamatujme, že právě nemrznoucí směs je povinná zimní výbava. Za její absenci můžeme být pokutováni (60 euro). A dále - v dobré kondici mějme klimatizaci, protože ta nejlépe zamezí mlžení oken zevnitř.

Nyní, co nezapomenout přibalit do zavazadelníku: smeták, škrabku, startovací kabely, sněžné řetězy, případně lopatku, pásy pro výjezd z hlubokého sněhu, rozmrazovač oken… To vše experti ÚAMK skutečně doporučují mít sebou, protože zima je nepředvídatelná.

Jak mrzne nafta?

Zapomínat nesmíme ani na palivo v nádrži našeho auta. Předně je na místě připomenout, že běžně míváme v nádrži, zvláště na začátku zimy, letní naftu. Její odolnost vůči zimě je minimální. Zimní běžně prodávaná motorová nafta má podle normy bod filtrovatelnosti stanoven do mínus 20 stupňů Celsia. V případě, že již máte v nádrži takovouto běžnou naftu, existují 3 možnosti jak situaci řešit, aby se bod filtrovatelnosti nebo chcete-li nebezpečí zatuhnutí nafty, posunul na nižší hranici. Předně přidat aditivum. To lijeme do nádrže jen, když je nafta „zahřátá“, tedy ne do vymrzlé nádrže.     

Druhou možností je dotankovat nádrž tak zvanou arktickou naftou, tedy se zvýšeným obsahem petroleje a dalšími přísadami, která má bod tuhnutí až mínus 32 stupňů Celsia. S čím ale musíme počítat je, že vzhledem k příměsím v arktické naftě bude mít vůz nižší výkon, o něco se může také zvýšit spotřeba. Z toho kromě jiného vyplývá, že toto palivo není vhodné pro teplejší období. 

Třetí možností, ale podotkněme, že nouzovou, je do plné nádrže nafty přilít asi 2 maximálně 3 litry benzínu, který se tak trochu bude chovat jako aditivum a sníží bod tuhnutí.

 Pokud jde o zážehové motory, tedy tankující benzin, nemělo by dojít k jejich zamrznutí. Nicméně musíme počítat s tím, že vzhledem k nízkým teplotám se hůře odpařuje a při vstřikování nevytváří tak výbušnou směs se vzduchem. Jednoduše i benzinová auta v mrazech hůře startují.

 Brzdná dráha

 Možná to bude znít nepředstavitelně, ale i při pouhé rychlosti 80 km/h je rozdíl mezi celkovou brzdnou dráhou na mokré a zasněžené vozovce neskutečných 100 metrů. Jinými slovy, reálně na sněhu zastavíte při této rychlosti až po 187 metrech. Dokonce i při rychlosti 50 km/h je to dlouhých 78 metrů. Co tím chceme říct? To hlavní je – dát z nohu z plynu, a počítat s tím, že jakmile bude nutné zcela zastavit, počítat musíme při běžné rychlosti mimo obce se vzdáleností přes 200 metrů.

Kam se „vyškrábeme“?

Společně s tím musíme v zimě kalkulovat s nepsanými pravidly na zasněžených silnicích. Už samotný rozjezd může znamenat problémy, zvláště pokud jsme nevhodně zaparkovali. Tím se má na mysli, že jsme přídí zamířili do kopce a musíme se rozjíždět po startu do svahu. Vhodnější je opak. Rovněž parkování bezprostředně u hlavních tahů, z nichž rolby odklízejí sníh není ideální. Snadno se stane, že před naším vozem vznikne „malá“ hora sněhu.

Při každém rozjezdu na souvislé a často uježděné vrstvě sněhu je třeba poměrně rychle řadit vyšší rychlostní stupeň, aby přílišný záběr kol neznamenal klouzání po silnici. Jakmile naopak sjíždíme z kopce, nepomáháme si brzdou, ale zpomalujeme motorem, ovšem musíme zařadit takový stupeň, aby se motor nestal brzdou. Jestliže jsme nuceni brzdit, děláme to krátce, abychom nepřivedli vůz do smyku a stáčení na některou stranu. Jestliže je zřejmé, že neubrzdíme před nějakou překážkou, snažíme se vjet na kraj vozovky, kde je navršený sníh, který nás výrazně zbrzdí. Je lepší skončit v závěji než třeba ve stromě.    

Na horských silnicích platí nepsaný zákon, že přednost má ten, kdo jede nahoru a sjíždějící dolů řidič to má respektovat. Porušení tohoto pravidla například v Rakousku mohou policisté při nehodě považovat za nebezpečnou jízdu a označit daného řidiče za viníka.

Smyk je to nejhorší

Prvotní je vědět, jaký vůz vlastně máme – s předním, zadním pohonem, nebo 4 x 4. Podle typu pohonu nás čekají také odlišné smyky: přetáčivý, když najedete do zatáčky a zadní část vozu vás začne předbíhat, a nedotáčivý, když máte zatočená kola, ale auto jede rovně. Podle toho jaký pohon máme, jsme schopni smyk řešit.

Při zadním pohon se z přetáčivého smyku dostaneme lehkým ubráním plynu a otáčením volantu do opačného směru zatáčky. Nesmíme ale dát ostré „kontra“, to se pak vůz překývne z jednoho smyku do druhého. Jak z něj pak ven? Ubrat plyn a jen jemně směr pohybu auta řídit volantem.

Co zadní pohon a jeho nedotáčivý smyk? Základní poučka říká – ubrat razantně plyn a volantem snížit úhel zatáčení. Po chvíli se přední kola „chytnou“ budou poslouchat vaše pokyny volantem. Jen ti zkušení si mohou dovolit při nedotáčivém smyku naopak přidat plyn, auto přehoupnout a dostat do smyku přetáčivého. Jak z něj ven, to už víme.

U pohonu 4x4 se v zásadě chováme jako u přetáčivého smyku. Volant jde „kontra“, ale nikoliv zbrkle a příliš prudce. Chce to trochu cviku. V případě eliminace smyků platí jen jedno – trénovat, učit se, zkoušet. Ideální jsou k tomu školy smyku, které nabízejí i střediska ÚAMK v Pardubicích nebo Českých Budějovicích. .

Na závěr těchto rad pro jízdu v zimě ještě zopakujeme, co hlavně doporučují odborníci ÚAMK: Být za zimního cestování autem maximálně ohleduplní. Tak si pomůžeme jeden druhému a oba dojedeme šťastně domů. A o to přece jde.