Co uniká kritikům strategie "kup a drž"?

Strategie "kup a drž" je prověřená desetiletími. Přesto se najdou tací, kdo ji odmítají. Její kritici mimo jiné tvrdí, že na rozdíl od aktivní správy portfolia nedokáže eliminovat vliv poklesu trhů na hodnotu investovaných peněz.

Kritici investování v duchu myšlenky "kup a drž" z řad portfoliomanažerů tvrdí, že jejich strategie mají tu výhodu, že dokáží nejen využít růstu, ale i zatáhnout za brzdu při nepříznivé situaci na trzích. Ve skutečnosti je to ale spíše jejich zbožné přání. Proč většinou nedosahují toho, co slibují?

1. Náklady

Aktivní správa portfolia, například v podobě hedgeové strategie, může být v řadě případů účinným, ale zároveň i drahým způsobem zajištění. Je proto otázka, zda se investorovi výdaje v podobě vyšších poplatků za správu peněz vrátí v podobě vyšší výkonnosti portfolia.

2. Časování trhu

Drobní investoři by si s časováním trhu neměli zahrávat. Málokdo dokáže nakupovat na lokálních minimech a prodávat na lokálních maximech. Ale ani zkušení portfoliomanažeři nemají šestý smysl. Řada z nich je dokonce v časování trhu stejně špatná jako drobní investoři, ne-li horší.

3. Rozhodování na základě emocí

Profesionální portfoliomanažeři jsou zvyklí na to, že spravují desítky či stovky milionů dolarů. Stále to jsou ale jen lidé s emocemi. Správa cizích peněz možná není tak stresující jako správa vlastních úspor, když však portfoliomanažer nepodává očekávané výkony, má i on problém. A už jen vědomí toho, že se mu musí dařit, je stresující.