Horké podzimní počasí nejen v ulicích aneb volatilita je zpět

Volatilita je zpátky, trhy se letos podruhé výrazně otřásly. Propady byly nejsilnější od letošního února. Díky řadě pozitivních faktorů však nevidíme důvod k panice a držíme se dosavadní strategie.

Akcie klesají, co dělat?

Ve většině případů není žádný důvod panikařit. Pro akcie je tržní volatilita běžným rysem. V angličtině se říká, že nejde o oběd zdarma, my bychom mohli říct, že na trzích je vždy něco za něco – pokud chci získat výnosovou prémii oproti investici, se kterou je spojena určitá míra jistoty, musím pro to také něco udělat navíc. V případě akcií je tím „navíc“ trpělivost a disciplína, které pomohou vydržet v investici v dlouhém horizontu i přes změny tržních nálad a výkyvy v průběžné hodnotě investice. Odměnou je pak vyšší průměrný výnos, který se u akcií pohybuje mezi 6 - 8 % p.a. Výborným nástrojem, jak na trhy aspoň částečně vyzrát, jsou pravidelné investice a obecně rozkládání větších nákupů v čase - když na trzích dojde k propadům, můžeme benefitovat z toho, že se nám nákupní cena průměruje dolů. Paradoxně se pak z tržních korekcí může investor dokonce radovat.

Bohužel většina investorů nejedná racionálně, podléhá emocím a chová se spolu s tržním stádem – tedy prodává na dně, když trhem zmítá strach a panika, a nakupuje na vrcholu, když všichni hýří optimismem a propadají euforii. Na emoce lze ale vyzrát, chce to zkušenost, znalost fungování trhu a pevné nervy.

Co se děje, že to tak padá?

Přestože se na trhu může i stát, že akcie začnou padat jaksi bez důvodu (zkrátka je na trhu najednou víc prodejců než kupců), určitá rizika jsou na trhu přítomná už delší dobu a aspoň částečná korekce cen byla na spadnutí:

• Investoři se obávají, že americké ekonomické oživení, které v pozdní fázi ještě nafoukla Trumpova daňová reforma, není udržitelné. Mají strach z rychlého nárůstu inflace a přehřátí ekonomiky, které by následně vedlo USA do recese.
• Fed v reakci na velmi příznivý stav americké ekonomiky svižně zpřísňuje měnovou politiku (právě aby nedošlo k jejímu přehřátí). Utahování finančních podmínek a silný dolar ale působí bolest slabším rozvíjejícím se trhům a nelíbí se ani Trumpovi, který v erdoganovském stylu počínání centrálních bankéřů kritizuje.
• Obchodní války nemohou mít v delším horizontu vítěze, ale jen poražené. Zatím jsou největšími poraženými neamerické trhy. Předpokládáme ale, že v delším období (alespoň částečně) dojde i na americké firmy.
• Předstihové indikátory v Evropě sice nadále ukazují pokračování expanze, avšak oproti začátku roku již ne tak přesvědčivě. Převládají tradiční rizika, která dopadají na důvěru investorů: na jihu spor nové italské vlády s Evropskou komisí ohledně rozpočtu, který se promítá do bídného výkonu italských akcií a růstu rizikové přirážky italských dluhopisů, a na severu nadále nejasné podmínky brexitu, které působí na trhu velkou nejistotu firmám i investorům a oslabují britskou libru.
• Valuace některých firem (nejen v technologickém sektoru) jsou nastaveny velmi vysoko s předpokladem velmi silného růstu zisků. Hrozí zklamání z výsledků, pokud se tato očekávání nenaplní (kartami může negativně zamíchat dopad obchodních válek).

Sklenici ale můžeme vidět i zpola plnou:
• Růst světové ekonomiky zůstává i přes všechna rizika obstojný. Signály hrozící recese se zatím neobjevují. Americká ekonomika už několikrát potvrdila svou pozici lídra a zahnala obavy investorů ze zpomalování růstu. V případě Evropy se zhoršování ekonomických ukazatelů po létě stabilizovalo, stimulem pro ni je v současnosti relativně slabé euro oproti dolaru. Na rozvíjejících se trzích zůstává situace rozporuplná – čínské indikátory se stabilizovaly po uvolnění měnové politiky centrální banky a oslabení čínské měny.
• Obchodní války sice pokračují, ale jsou tu i světlé okamžiky jako nová dohoda mezi USA, Mexikem a Kanadou nahrazující NAFTA nebo zmírnění americké rétoriky vůči EU.
• Americká centrální banka si dobře uvědomuje, že musí zajistit prevenci proti přehřátí americké ekonomiky, ale zároveň nepodrýt ekonomický růst. Pokračuje proto dostatečně komunikovaným postupným zvyšováním úroků. V následujících 12 měsících se čekají ještě 4 zvýšení sazeb po 25 bazických bodech – vrcholem cyklu by měla být úroveň 3,5 % ke konci příštího roku.
• Začíná výsledková sezóna za třetí kvartál a vše naznačuje tomu, že firmy vykáží velmi silné výsledky. V USA se čeká růst zisků kolem 20 % a ke zlepšení by mělo dojít také v Evropě, kde v posledních měsících pomáhalo právě slabé euro (zde se čeká růst zisků kolem 10 %).
• Evropská politická rizika jsou negativem investování do tohoto trhu, ale zdaleka nejsou srovnatelná s eurokrizí z roku 2011.

Jaký je náš závěr?
Výprodeje na trzích považujeme za přehnané a na strategii mírného nadvážení akcií nic neměníme. V dluhopisech (zejména státních) zůstáváme podváženi, protože v prostředí rostoucích výnosů (klesajících cen dluhopisů) nenabízejí vhodnou alternativu k akciím. Zároveň využíváme nižších cen k nákupu kvalitních firem se silnými fundamenty.

Co se v minulém týdnu přesně dělo?
Padaly akciové burzy po celém světě. Regionálně byly nejvíce zasaženy slabší trhy, za které jsou považovány v prostředí zvyšujících se amerických sazeb hlavně emerging markets (například čínský trh již naplňuje definici medvědího trhu – propad >20%). Situaci rozvíjejících se trhů navíc do jisté míry zhoršují jejich vlastní politické problémy. Klesly ceny akcií také v Evropě, která nezažívá dobré období už od začátku roku, kdy se začal zpomalovat ekonomický růst a rozhořely se obchodní války. Rozdíly mezi vývojem v USA, Evropou a rozvíjejícími se trhy se schválením Trumpovy daňové reformy a vedením obchodní války výrazně narostly.

Autorka: Michaela Toperczerová