Trump dohodou s Mexikem ukazuje, že umí ustoupit, pod tlakem se ocitají Kanada a Čína

Asijské i evropské trhy dnes svým růstem opatrně přivítaly dohodu mezi Spojenými státy a Mexikem, která se nadále drží základní koncepce úmluvy NAFTA z roku 1994. Tu americký prezident Donald Trump „shodil ze stolu“, protože je podle něj pro USA krajně nevýhodná. Rýsující se dvoustranná dohoda umožní americkým firmám nadále působit v Mexiku v bezcelním režimu. Zásadní změny oproti původní úmluvě NAFTA se týkají několika oblastí, nenarušují však její jádro. Nově se například bude muset minimálně 75 procent hodnoty automobilu vyrobit v USA nebo Mexiku, aby nulová cla mohla být uplatněna. Dosud – v rámci NAFTA – tato hodnota činí 62,5 procenta. Opatření je tak namířeno zejména proti dovozu asijských součástek. Trumpova administrativa původně žádala, aby daná hodnota činila dokonce 85 procent. USA také částečně ustoupily z jiného svého požadavku, a sice aby se úmluva znovu dojednávala každých pět let s možnosti zrušení v případě krachu jednání. Mexiko zase souhlasí s tím, že 40 až 45 procent hodnoty vyrobeného automobilu bude muset být vyprodukováno dělníky se mzdou minimálně šestnáct dolarů na hodinu. Trump tím na svoji stranu získává podstatnou část odborů, které patří k vůbec nejhlasitějším kritikům úmluvy NAFTA. Americký prezident tedy signalizuje, že přes ostrá slova je nakonec schopen ústupků. Trhy očekávají, že podobně konsensuálně bude jednat i ve vztahu k EU. To je právě nabíjí opatrným optimismem. Pod tlakem se nyní ocitají zejména Kanada a Čína. Kanada se musí rychle rozhodnout, zda se k dohodě mezi USA a Mexikem připojí. Peking zase musí počítat s tím, že se po odeznění obchodního napětí mezi USA a EU a mezi USA a Mexikem a zřejmě nakonec právě i Kanadou soustředí Trumpova pozornost na zbývající „frontu“ jeho potenciální obchodní války, tedy na frontu čínskou. Zde se zřejmě bude bojovat mnohem déle a mnohem lítěji. Washington totiž bude mít po nalezení nového konsensu jak v obchodním vztahu s EU, tak se svými sousedy „volnější ruce“.

Lukáš Kovanda, Ph.D.,