Hospodářské sliby Argentiny: Jak ji klesající peso dohnalo až k MMF

Osmého května, poté, co peso dále klesalo, promluvil v televizi k národu argentinský prezident Mauricio Macri. Jeho vláda začala jednat s Mezinárodním měnovým fondem (MMF) ohledně půjček, aby „se vyhnula podobné krizi, jakým jsme čelili v našich dějinách“. To peso uklidnilo. Ale také to v Argentincích vyvolalo bolestivé vzpomínky, prohloubilo obavy ohledně Macriho přístupu k obnovení argentinské ekonomiky a vrhlo stín na prezidentovu reformistickou budoucnost.

Argentinci mají na poslední pomoc od MMF hořké vzpomínky. Mnoho z nich jej viní z toho, že si výměnou za poskytnutí půjček vynutil úsporná opatření a pak v roce 2001 cuknul. To uvalilo zemi do neschopnosti splácet dluh v hodnotě devastujících 82 miliard dolarů. Následovala velká nezaměstnanost, prudký nárůst chudoby a corralito, kdy vláda na rok zmrazila bankovní účty, aby zabránila runu na banku. Argentinskou ekonomikou zmítala šílená politická rozhodnutí nástupnických populistických vlád. Ale většina Argentinců stejně svou vlastní krizi vyčítá MMF. Obrátit se k MMF o pomoc tak bylo politicky riskantní, ale Macri už neměl moc na výběr.

Argentinské peso se od začátku roku vůči americkému dolaru propadlo o pětinu. Zběsilé snahy centrální banky zastavit jeho pád selhaly. Mezi 23. dubnem a 4. květnem prodala měnové rezervy za 5 miliard dolarů a postupně zvýšila úrokové sazby o 12,75 procentních bodů. Nicolás Dujovne, ministr financí, snížil ve snaze ujistit investory cíl letošního schodku rozpočtu z 3,2 % na 2,7 %. Ten v roce 2017 dosáhl 3,9 %. Ale každý další krok přinesl pouze krátkodobý oddech, než začalo peso opět klesat.

Posilující dolar a vyšší americké úrokové sazby trápí, podobně jako další rozvíjející se trhy, i Argentinu. 24. dubna vzrostly poprvé od ledna roku 2014 výnosy desetiletých dluhopisů nad 3 %. To vyvolalo prodeje, které 8. května dostaly ještě další impuls, když Jerome Powell, šéf Fedu, vystrašil investory tím, že v podstatě řekl, že při formulaci měnové politiky se nebude brát přílišný ohled na důsledky pro rozvíjející se trhy. Turecká lira, mexické peso a polský zlotý reagovaly propadem.

Ale Argentina je neobvykle zranitelná. Inflační očekávání na letošek vzrostly na 22 %, což je značně nad 15% cílem centrální banky. Investoři se obávají dluhu denominovaného v zahraničních měnách, který vzrostl z 26 % v roce 2015 na 40 % HDP, většího schodku státního rozpočtu i schodku obchodního účtu. Vysoké úrokové sazby a zaostalý kapitálový trh znamenají, že Argentina je neschopná najít financování, které lokálně potřebuje a ve vlastní měně, stejně jako některé rozvojové země.

Tahanice ohledně rychlosti snižování schodku vytvořily v Macriho koalici frakce. Otřelá opozice hledá způsob, jak jeho ekonomické reformy zhatit. „Investoři zpochybňují, jestli je vláda ochotná odhadnout politické náklady potřebné k udržení dlouhodobé hospodářské strategie,“ říká Dante Sice z Abecebu, ekonomické konzultační firmy.

Macri uklízí nepořádek, který zdědil po své předchůdkyni Cristině Fernádnez de Kirchner, velmi opatrně. Když se v prosinci 2015 ujal úřadu, byla ekonomika v úplném chaosu. Národní statistický úřad zveřejnil nepravdivé údaje o inflaci, aby zamaskoval roční zvýšení cen o více než 40 %. Centrální banka tiskla peníze, aby financovala schodek, který se v roce 2015 nafoukl na 5,4 % HDP. Měnové regulace uměle posílily peso. Vývozní poplatky podporovaly farmáře, aby hromadili obilí. Neshody s držiteli dluhopisů odřízly Argentinu od mezinárodního úvěrového trhu.

Macri rychle odstranil měnové regulace, snížil vývozní poplatky a urovnal spor s držiteli argentinských obligací. Schodek se ale rozhodl snižovat pomalu, aby neudusil ekonomický růst a také proto, že nemá většinu v kongresu. Dotace na dopravu a technickou infrastrukturu se stahovaly rovněž pomalu, aby nezpůsobily prudký nárůst inflace. Nízké náklady na mezinárodní půjčky umožnily vládě levně zalepit schodek rozpočtu. Vypadalo to, že zahraniční investoři tuto strategii uvítali. V červnu 2017 skočili po prvních argentinských stoletých dluhopisech s ročním výnosem 7,9 %.

Pak se ale zdálo, že Macri popustil uzdu. Obavy se opět vynořily, když v prosinci centrální banka povolila svůj inflační cíl pro rok 2018 z 12 % na 15 %. Učinila tak z podnětu vlády, která se obávala dopadu vysokých úrokových měr na hospodářský růst. Banka tehdy snížila sazby o 0,75 procentního bodu, čímž vyvolala vyšší inflační očekávání. Investoři začali zpochybňovat její nezávislost a závazek snižovat inflaci. V dubnu, kdy vláda zavedla daň z kapitálových výnosů argentinských dluhopisů, se nervozita ještě zintenzivnila.

S neskutečně drahými úvěry nezbylo Argentině příliš možností na výběr, než se obrátit na MMF. Zajisté by byla ráda za bezpodmínečný „flexibilní úvěr“. Ale MMF nabízí takové úvěry pouze zemím se „silnými ekonomickými fundamenty a soupisem politických opatření“. Navzdory pokroku za Macriho chybí Argentině obojí. 10. května potvrdila, že hledá prozatímní dohodu, která by jí zajistila úvěr výměnou za jakékoliv reformy, které MMF označí jako nezbytné.

Macri na tom může být ještě hůř. Argentinci nečekají ve frontách, aby si vybrali své úspory z bank, tak jako v roce 2001. Také ho až do října 2019 nečeká znovuzvolení a doteď se těší relativně dobrému veřejnému mínění. Ale vypadá to, že za tuto krizi stejně nejspíš přijde politická daň. Podle nedávných průzkumů tři čtvrtiny Argentinců byly proti dohodě s MMF. Politolog Sergio Berensztein se domnívá, že by ve volbách příští rok mohla být větší konkurence. Držitelé argentinských stoletých dluhopisů tak před sebou mají několik měsíců nervování se.

Zdroj: The Economist