Hlavní medvědí budíček zatím stále jen tiše tiká

Ekonomové se obecně shodují na tom, že pravděpodobnost recese je v USA stále malá. Tímto hodnocením mohou sice kdykoliv prudce zamávat ti, kterým říkám černé labutě v Bílém době, ale zatím snad stále sedí. A to také znamená, že poměrně malou pravděpodobnost má i úplné vzbuzení medvědů na akciovém trhu (něco jiného by ale byla třeba korekce z příliš našponovaných valuací). Kdybych měl vybrat jeden indikátor, který je třeba sledovat jako včasné varování před posunem k medvědímu budíčku, byl by to ten v následujícím obrázku.

V předchozí úvaze jsem s pomocí grafů z čerstvého čtvrtletního sumáře vývoje na trzích od JPMorgan shrnul současnou globální investiční tezi. Nyní graf ze stejné dílny použiju pro výše uvedené. Popisuje dlouhodobý vývoj nezaměstnanosti. Pokud dáme stranou inflační sedmdesátá léta značně hýbající i s nabídkovou stranou ekonomiky, je z něj zřejmé, že nezaměstnanost a růst mezd se nám po většinu času chovají značně ukázněně, až učebnicově: Růst nezaměstnanosti snižuje vyjednávací pozici práce, a naopak poskytuje pevnější pozici firmám, což vede k poklesu tempa růstu mezd. Klesající nezaměstnanost naopak přesouvá vyjednávací sílu od kapitalisty k proletářovi a růst mezd zrychluje.

Z grafu je ale ještě zřejmý jeden „detail“: Nezaměstnanost a růst mezd měly po celkem dlouhou dobu jakési kritické úrovně. Jejich dosažení, či dokonce překročení, fungovaly jako indikátor, či přesněji řečeno spouštěč recese a problémů na trhu. U nezaměstnanosti začínávávaly tenze růst při poklesu pod 6, či 5 %. U růstu mezd při překročení zhruba 4 %:

Lze toto „pravidlo“ aplikovat i na současnou situaci? Ano a ne. Z grafu je zřejmé, že historie se nám ale tentokrát odmítá úplně rýmovat, protože pokles nezaměstnanosti na mimořádně nízké úrovně není doprovázen historicky odpovídajícím zvýšením tempa růstu mezd. Nezaměstnanost by tak sama o sobě indikovala přepalující se ekonomiku, na níž by Fed v duchu historické tradice reagoval prudkým šlápnutím na brzdy budícím medvědy a posouvajícím ekonomiku do recese. Jenže růst mezd je stále utlumen a daleko od oněch cca 4 %.

Proč nyní k onomu rýmu nedochází? Obecně se příčina dá pojmenovat jako globalizace, či roboti. Růst mezd může být v USA (a jinde) stále tlačen dolů konkurenční nabídkou práce z rozvíjejících se zemí (které na tomto postu nahrazují Čínu). A/nebo se začíná projevovat konkurence ze strany robotů. Mně se navíc zdá, že významným faktorem může stále být i předchozí finanční krize a recese. Uplynula od nich již celá řada let, ale v lidech je možná stále znatelný strach z toho, že přijdou o pracovní místo a jejich tlak na zvyšování mezd není tudíž takový, jak by bylo v podobné situaci běžné. Nyní je sice dobře, ale to bylo i před poslední krizí, která přišla jakoby z ničeho nic a náhle se propouštělo o sto šest.

Výše uvedený odstavec zabývající se příčinou atypické interakce mezi nezaměstnaností a růstem mezd je naprostým minimem toho, co se k věci dá říci. Každopádně se zdá, že rozhodujícím medvědím ukazatelem není nezaměstnanost, ale růst mezd, což vlastně odpovídá i zdravému rozumu. Tomu se zatím nechce přibližovat k historicky kritické hranici pohybující se někde kolem oněch 4 %. Naopak se stále nachází na úrovních, na kterých se pohyboval třeba během první poloviny devadesátých let, kdy byla nezaměstnanost v průměru mnohem vyšší. Takže z tohoto pohledu můžeme být v klidu. Neměli bychom v něm ale zapomínat, že Fed nemusí vývoj hodnotit stejnou logikou. Jestřábi mohou chtít šlapat na brzdy mnohem dříve a prudčeji. A pak tu jsou samozřejmě oni v úvodu zmínění opeřenci v Bílém domě a v dalších „domech“.