Umělá inteligence vstupuje do studené fronty

S rokem 2018 se podle všeho nudit nebudeme. Trhy začínají konečně zjišťovat, že v roce 2017 nerostly „díky“ americkému prezidentovi, ale jemu „navzdory“. Elon Musk před pár dny žertoval o bankrotu Tesly (investory ale zřejmě moc nepobavil), šéfové Facebooku a Applu si zase dokazují, kdo má lepší společnost. A Metallica hraje Jožina z bažin. Téma mé dnešní úvahy se z hlediska bombastičnosti nemůže s něčím takovým rovnat, ale i ono se točí kolem možného velkého překvapení. Konkrétně kolem umělé inteligence a jejích investičních souvislostí.
 
Investor Leo Sun před několika dny na stránkách Fool.com umně poukazoval na to, že naše očekávání ohledně rozvoje umělé inteligence (AI) mohou být daleko od toho, co skutečně přijde. Tedy včetně toho, jak moc AI ovlivní výrobní procesy, změní trh práce a v neposlední řadě dopadne na návratnost některých akcií, či dokonce celého trhu. V kostce řečeno, poukazuje na to, že k podobným očekáváním jsme měli blízko již v sedmdesátých letech, ale několik „propadáků“ dalo celou věc zase k ledu. Následně nastala „AI zima“, která pomalu končila až někdy v devadesátých letech.

Profesor psychologie z New York Univerzity Gary Marcus nedávno na Financial Times varoval, že současná příliš vysoká očekávání ohledně potenciálu a rozvoje AI nás mohou nakonec dostat do stejného stavu, jaký nastal po sedmdesátých letech. Tedy do další „zimy“. Sun v této souvislosti poukazuje na klíčový rozdíl mezi shromažďováním a analýzou dat na straně jedné a „skutečnou“ inteligencí na straně druhé. Jde samozřejmě o obsáhlé téma – možná je relevantnější se ptát, zda může existovat skutečná inteligence bez vědomí (podle mne ne), následně zda stroje mohou mít vlastní vědomí (opět ne). A to je v konečném důsledku zase diskuse o tom, zda vědomí předchází hmotě.

Ale držme se Sunovy logiky. Pokud jsem jej správně pochopil, v podstatě říká, že namísto skutečné inteligence ve skutečnosti jen zlepšujeme práci s existujícími daty (stejný závěr, k jakému dospějeme, pokud předpokládáme nemožnost existence „vědomého stroje“ – viz výše). Sun například poukazuje na AI platformu od IBM Watson. Tu nyní používá řada firem v různých odvětvích, včetně vzdělávání či zdravotní péče. V nemocnicích například zpracovává nekonečnou řadu záznamů a dat a pak pomáhá lékařům při rozhodování ohledně zákroků a léčby. Z popisu je ale jasné, že jde jen o práci s existujícími informacemi a ne o řešení unikátních problémů, a to prý již někde vede ke zklamání a odklonu od systému.

Sun poukazuje i na „chatboty“ Facebooku (a vedle toho také na řadu jeho skandálů spojených s únikem a zneužitím dat, které někdy také nesou stopy mizerně fungující AI). Tento druh robota nahrazuje člověka v komunikaci s jinými lidmi, ovšem Sun udává, že Facebook v této oblasti stále čelí asi 70 % chybovosti. A Microsoft, který svého chatbota Tay testoval na Twitteru, byl nemile překvapen, když „začal do 24 hodin chrlit rasistické odpovědi“. K tomu můžeme podle Suna přidat smíšené výsledky při používání AI v samořídících vozech a dojdeme k závěru, že „sice nenastala AI zima, ale čelíme studené frontě“.

Mezi nejlepší investiční sázky na AI bývají samozřejmě řazeny „staří známí“ jako je Alphabet, či Facebook (či jejich protějšky Baidu, nebo Tencent). Před delším časem jsem tu v této souvislosti psal o společnosti NVIDIA, která se stala velkým oblíbencem investorů (i když vůči současným turbulencím imunní není). Někteří investoři považují za dobrou (ale značně rizikovou) sázku na AI společnost Twilio, jiní zase hovoří o Intelu a našla by se asi řada dalších. AI je také nedílnou součástí tezí o samořídících vozech a celkové revoluce, která by mohla na silnicích proběhnout. Jenže vše může být jinak a do značné míry o tom rozhodne sebenaplňující se proroctví. O jeho síle by pak měl trochu popřemýšlet i o bankrotu hovořící pan Musk, protože stojí v čele firmy, která je na něj hodně citlivá.