Itálii se povedlo nemožné, hůř na tom je snad jen Česká republika

Populisté se z výsledku italských voleb zřejmě zaradovali, ale podle Leonida Bershidskyho z Bloombergu vlastně dopadli tak, jak je v zemi zvykem. Poukazuje v této souvislosti na studie politologa Giuseppeho di Palmy, který o Itálii tvrdí, že jde o zemi, kde se „přežívá bez vládnutí“.

Politolog srovnává výsledek posledních italských voleb s rokem 1977. Tehdy získala komunistická strana ve volbách 34,4 % hlasů, což je o něco málo více, než činí současný volební výsledek Hnutí pěti hvězd. Středoví křesťanští demokraté tehdy získali 38,8 %, nyní dostala středově-pravicová koalice podobný podíl hlasů voličů. I v roce 1977 se politologové obávali politického kolapsu a propadu ekonomiky (která stejně jako dnes zaostávala za globálním vývojem). Di Palma ale tvrdí, že italské vlády se dostaly do stavu, kdy na jednu stranu nejsou schopny efektivního vládnutí, ale na stranu druhou také již nejsou schopny zemi uškodit. Svým způsobem se tak Itálii podařilo téměř nemožné.

Itálie podle Bersidskyho stále nese tíhu fašistického diktátorského režimu, a to se projevuje právě na neschopnosti vytvořit stabilní a fungující vládu. Jenže tento stav sebou nese i pozitiva: Slabost vlád vedla k vytvoření odolného systému. Takový vývoj není výjimečný a Berhidsky se domnívá, že podobnou cestou se snaží jít i Česká republika s její „neustále se měnící politickou situací a neefektivními koalicemi“. Dokázal to i minulý rok, který přinesl „ještě větší chaos, než jaký panuje v Itálii“. A podobnost je možné vidět i v úspěchu populistických stran.

S totalitním režimem mají zkušenosti i země jako Francie či Německo, ovšem ty hledají řešení v silné centrální vládě, která má velké pravomoci a je schopná stabilně pracovat po celé funkční období. Voliči v těchto zemích podle Beshidskyho volí tak, aby zvýšili pravděpodobnost vytvoření takové vlády. Nicméně v zemích, kde jsou zvyklí na slabou vládu, žádné kompromisy nedělají a neváhají s protestními hlasy, protože „nečekají, že může být ještě mnohem hůř“.

V zemích se slabou vládou hrají podle popsané teorie větší význam místní úřady a komunity a neformální ekonomické vazby. Jejich síla je nyní zřejmá v USA, kde se tyto subjekty staví ostře proti Donaldu Trumpovi. A podobná je situace i v Itálii, kde roli centrální vlády v určitém smyslu nahrazují společnosti a jiné orgány státní správy. Podle Bershidskyho by si bez nich Italové ani v posledních volbách netroufli hlasovat tak, jak hlasovali, protože by se příliš obávali negativního vlivu neefektivní vlády a chaosu v nejvyšších politických sférách. Itálie ale také v důsledku tohoto stavu nemůže doufat, že se stane významnou silou v EU, protože tato pozice je vyhrazena jen zemím, které jsou schopny vytvářet silnou vládu.

Zdroj: Bloomberg