Pravda o daňovém balíčku a jeho vlivu na zdanění pronájmů

Ministerstvo financí předložilo do vnějšího připomínkového řízení daňový balíček pro rok 2019, který snižuje daňové zatížení českým daňovým poplatníkům o 23 mld. Kč a představuje tak největší snížení daňové zátěže za posledních 10 let.

Navrhované změny povedou ke snížení odvodové zátěže u většiny ekonomicky aktivní populace napříč všemi příjmovými kategoriemi a ekonomickými činnostmi, a to jak zaměstnancům, tak podnikajícím fyzickým osobám.

U zaměstnanců navrhujeme snížení faktického zdanění ze současných 20,1% (respektive 23,35% z příjmů nad čtyřnásobek průměrné mzdy) na 19% (respektive 23%). Takové snížení rozhodně není jen „kosmetickou úpravou“, jak tvrdí oponenti daňového balíčku z řad „pravicové“ opozice. Snížení o 1,1 procentního bodu z 20,1% na 19% totiž představuje snížení zaplacené daně z příjmu o 5%, což například u zaměstnance s hrubým příjmem 30 000 tisíc korun dělá 330 Kč měsíčně, tedy téměř 4 000 Kč ročně.

Podnikajícím fyzickým osobám zase návrh přináší možnost odečíst si od základu daně ¾ odvedených pojistných, takže všem OSVČ, které neodvádějí pojistná pouze z minimálních základů, zůstane od 1. ledna v peněženkách více peněz. Výše úspory se samozřejmě liší podle uplatňovaných slev, využívaného paušálu, ale pro představu - například živnostník uplatňující 60% paušál se základem daně 32 tisíc korun ušetří ročně přes 30 tisíc korun.

Dočetla jsem se, že daňový balíček zvyšuje daně těm, kteří pronajímají nemovitost nebo mají výnosy z kapitálu. To je ale velké nepochopení. Nejprve k příjmům z kapitálu. Naprostá většina výnosů z kapitálu, například dividendy, je daněna srážkovou daní ve výši 15 %, a ta zůstává zcela nezměněna. Pouze u malé části těchto výnosů, a to těch, které vstupují do základu daně, by mělo dojít ke změně sazby daně z příjmů z dnešních 15% na 19%. Důvodem je náprava současné disproporce mezi zdaněním příjmů ze zaměstnání (20,1% daň + 45 % pojistné) a podnikání (15% daň + 42,7% pojistné) na jedné straně - a příjmů z pronájmů a některých typů kapitálových výnosů (pouze 15% daň) na straně druhé.

Vzhledem k tomu, že drtivá většina poplatníků má kromě těchto kapitálových příjmů či příjmů z pronájmu také příjmy ze zaměstnání či ze své podnikatelské činnosti, jejich celková odvodová zátěž se rovněž sníží a ve výsledku tak ušetří.

Podle statistiky Finanční správy představuje totiž počet poplatníků, kteří mají pouze příjmy spadající do uvedených kategorií, a kteří zároveň nemají žádné příjmy ze zaměstnání či podnikatelské činnosti, které by jim zvýšení této sazby mohly kompenzovat, necelá 2 procenta. Počet poplatníků, jejichž příjmů přesahujících 1,5 mil. Kč ročně by se tak teoreticky mohla dotknout zvýšená sazba 23%, bylo na základě posledních dostupných údajů 790 (tj. 0, 015 %). Tvrzení, že daňový balíček povede ke zdražení nájmů a ve výsledku dokonce zdražení bytů, tak nelze vnímat jinak, než jako zbožné přání a zastírací manévr developerů.

Pokud bychom se přeci jen rozhodli tuto disproporci v daňovém systému kvůli uvedenému procentu poplatníků zachovat, jedinou možností by bylo kromě navržených dvou sazeb ve výši 19% a 23% zavést ještě třetí, patnáctiprocentní, a to právě pro poplatníky, kteří mají jediný příjem, a to příjem z pronájmu či vybraných kapitálových výnosů. Taková cesta by však neměla žádnou ekonomickou logiku a byla by proti duchu daňového balíčku, kterým je zpřehlednění a zjednodušení našeho daňového systému. Zavedení třetí sazby by bylo také v přímém rozporu se všemi trendy současné daňové teorie, která apeluje právě na zmenšování počtu daňových sazeb.

Alena Schillerová, ministryně financí ČR