Žijeme déle. Průměrná délka dožití se za století zvýšila o 30 let

Střední délka života se oproti roku 1920 za necelých sto let prodloužila o přibližně 30 let. Vděčíme tomu nejen zpomalení stárnutí díky moderní medicíně a lepším životním podmínkám, ale především tomu, že se téměř podařilo vymýtit.

Chlapci narození v roce 1920 měli střední délku života jen 47 let, dívky o 2,6 roku delší. Údaj ale zkreslovala vysoká kojenecká úmrtnost, která byla ještě v roce 1920 patnáctiprocentní. U pětiletých se tak naděje dožití zvýšila na 55 let.

Kojenecká úmrtnost pak v průběhu 20. století, s výjimkou 2. světové války, vytrvale klesala a dnes je již naštěstí minimální. Nejen to, ale hlavně pokrok ve zdravotnictví a celkové lepší životní podmínky, prodlužovaly střední délku života.

V roce 1930, kdy ještě kojenecká úmrtnost byla zhruba 13 %, už měli novorozenci naději, že se dožijí 54,2 let v případě chlapců a 58 let u dívek. Poslední údaje z roku 1937, které statistici stihli nasbírat před 2. světovou válkou, dávaly chlapcům k dobru přes 2,5 roku a dívkám téměř dva roky.

Krátce po válce se střední délka života opět snížila, na 51 let u mužů a 59 let u žen, hlavně díky skokovému nárůstu kojenecké úmrtnosti. Ta ale po válce až do 60. let klesala prudce a dále pak pozvolně až na dnešní úroveň v řádu setin procenta.