Příběhy o všemocných centrálních bankách a bublinách nám nakonec mohou dost uškodit

Až do roku 2017 byl vývoj v globální ekonomice značně proměnlivý, poté ale přišlo nečekaně silné oživení. To se navíc týká nezvykle vysokého počtu zemí. Nicméně délka pokrizové expanze je z historického hlediska výjimečně dlouhá a podle profesora ekonomie na INSEAD Antonia Fatáse je tak i přes současný boom namístě se ptát, kde udeří další krize a jak s ní naložíme. Při hledání odpovědi se podle něj většinou uchylujeme k příběhu, který začal dominovat po poslední krizi a který se točí kolem vysokých dluhů. Jenže ten může být zavádějící. 

Fatás na svém populárním blogu poukazuje na to, že opět zní řada varování před vysokými dluhy a cenami investičních aktiv. S jedním z nich přišel při hodnocení výhledu pro rok 2018 známý ekonom Stephen Roach, který hovoří o „uměle nadopované reálné ekonomice, která stojí na pokřivených cenách aktiv“. Pomalá normalizace monetární politiky bude podle něj tento stav prodlužovat, ale když už dojde k poklesu rozvah a růstu sazeb, budou hrozit ekonomické problémy. Ty mohou být podle Roache vážnější než během krize před deseti lety a příčinou jsou jak nafouknuté rozvahy centrálních bank, tak příliš vysoké ceny aktiv. 

Ve Financial Times se zase nedávno objevil článek, který tvrdí, že si půjčujeme z budoucnosti, protože ekonomika je závislá na dluzích a tato závislost nebude schopna ustát utažení monetární politiky. K němu ale bude muset dojít, protože nízké sazby by vedly k „explozivnímu koktejlu hned několika bublin najednou“. Fatás k podobným názorům dodává, že zčásti mají opodstatnění už proto, že řadě krizí v minulosti skutečně předcházel prudký růst aktiv na neudržitelné úrovně. Tvrzení, že centrální banky jsou zodpovědné za „umělý“ růst, přílišné zadlužení a nerovnováhy na trzích, je ale podle ekonoma příliš zjednodušené a zavádějící. 

Jednou z hlavních příčin je, že centrální banky nejsou obvykle ani zdaleka tak mocné, jak jim je přisuzováno. „Názor, že skupina centrálních bank dokázala vytvořit umělý růst a snížit sazby po celé délce výnosové křivky téměř po celém světě bez toho, aby se zvýšila inflace, prostě nemůže být realistický. Já sám jsem nikdy neviděl žádný model, který by něco takového ukazoval. Myšlenka, že likvidita vytvořená nějakou centrální bankou cestuje po celém světě a všude nafukuje ceny aktiv, je mylná. Centrální banky zvyšují likviditu tím, že z trhu stáhnou jiné aktivum a pro každý nový závazek banky musí existovat nějaké nové aktivum,“ vysvětluje Fatás. Poukazuje v této souvislosti na to, jak hlasitě zaznívaly názory, že americká centrální banka svými nákupy aktiv nafukuje bublinu na akciovém trhu. Pak ale Fed s nákupy přestal a akcie posílily o dalších 40 %. 

Uvědomit bychom si měli i to, že „ne všechny dluhy jsou dluhy špatné“. Existuje velmi silná korelace mezi růstem produktu a rozvojem finančního sektoru, který se dá měřit i poměrem dluhu k HDP. Růst dluhů pak v principu znamená, že došlo k transakci, která by se současnými příjmy proběhnout nemohla. Tedy například k nákupu domu na hypotéku. A to nemusí nutně znamenat, že dochází k nadměrným výdajům či přílišnému růstu dluhů. Navíc bychom neměli zapomínat, že svět jako celek má nulové čisté dluhy. Každý závazek je totiž také pohledávkou. Takže nelze tvrdit, že celý svět žije na dluh. Můžeme hovořit o tom, že existují lokální nerovnováhy, ale ne o tom, že jsme všichni zadluženi, protože když si někdo půjčí, stojí proti němu jiný subjekt, který půjčuje. 

Co se týče vysokých cen aktiv, Fatás tvrdí, že tyto ceny ještě neznamenají praskající bublinu. Dnes se ceny všech aktiv nalézají vysoko, což je rozdíl oproti předchozím obdobím, kdy se vytvořila bublina na nějakém izolovaném trhu. Současný stav spíše napovídá, že ve světě je stále převis nabídky úspor nad poptávkou po nich. Současná riziková prémie akciového trhu se pak podle ekonoma pohybuje mezi 4 – 5 %, což je mírně, ale nijak dramaticky, pod historickými průměry. 

„Existuje řada rizik, ze kterých bychom mohli mít letos obavy, a určitě není čas na nějaké sebeuspokojení z toho, že vše je v pořádku. Důraz, který neustále klademe na bubliny, dluhy a negativní dopady politiky centrálních bank, je ale přehnaný. Pokud budeme při hledání další krize hledět jen tímto směrem, může ji lehce přehlédnout,“ uzavírá Fatás. 

Zdroj: antoniofatas.blogspot.cz