Elektromobilita a obnovitelné zdroje povedou k prudkému růstu poptávky po bateriích. Vyvolá to lithiovou a kobaltovou horečku?

Čína se nedávno přidala k Velké Británii, Francii, Indii a Norsku tím, že ohlásila plán na nahrazování automobilů se spalovacími motory automobily elektrickými. K tomu přidejme rychlý nárůst využívání solární energie a dalších obnovitelných zdrojů. Podle nové studie World Economic Forum, jejímž autorem je Ramesh Shunmugasundaram a jeho tým, je proto zřejmé, že technologie výroby baterií se stává klíčovým faktorem pro další rozvoj těchto oblastí. Očekává se tak, že výroba lithium-iontových baterií (Li-Ion baterie) se během několika let zvedne ze současných 30 GWh ročně na 200 GWh.

Tento typ akumulátorů je výjimečný tím, že jeho technologii lze využít v široké škále zařízení od mobilních telefonů, přes zdravotnické přístroje, počítače, drony až po elektromobily. Naše obliba různých elektronických hraček vedla k tomu, že se při jejich výrobě začaly projevovat úspory z rozsahu a výrobní náklady postupně klesly asi ze 400 dolarů za kWh na 150 dolarů za kWh.

Dostáváme se ovšem k otázce, zda svět disponuje dostatkem přírodních zdrojů, kterých je třeba při výrobě baterií. Očekává se, že poptávka po lithiu se do roku 2025 zdvojnásobí a existují pochyby o tom, že její další růst půjde uspokojit. Méně se pak hovoří o kobaltu i přesto, že celé odvětví výroby baterií na něm závisí. Jeden akumulátor v mobilním telefonu obsahuje asi 1 gram lithia a 8 gramů kobaltu. Ten se tam nenachází ve své základní formě, ale jeho přítomnost je klíčová proto, aby baterie dobře fungovala.

Výroba baterií dnes využívá asi 40 % těženého kobaltu. Elektrická auta ho ale budou potřebovat mnohem více než mobilní telefony. Typický elektromobil bude mít baterie přibližně s 10 kilogramy kobaltu, což je asi tisíckrát více než u akumulátorů v mobilních telefonech. Dá se tedy očekávat, že rozvoj elektromobility a využívání obnovitelných zdrojů energie povedou k prudkému růstu poptávky po kobaltu.

Většina kobaltu nyní pochází z dolů v Zambii a Demokratické republiky Kongo, kde se hovoří o tom, že při jeho těžbě je využíváno dětské práce. Pokud by bylo možné nahradit kobalt v bateriích nějakým jiným prvkem, už by se tak stalo, protože jeho cena se ve srovnání s niklem a dalšími kovy nachází velmi vysoko. Kobalt je klíčový zejména proto, že umožňuje mnohatisícové nabíjení baterie při zachování její kapacity. Objevuje se sice nový trend, kdy je kobalt v bateriích jen částečně nahrazen jinými prvky. I tak je ale zřejmé, že pokud hovoříme o udržitelnosti ve výrobě a využívání baterií se současnou dominantní technologií, musíme hovořit zejména o recyklaci.

Ve Spojených státech se recykluje 99 % olověných akumulátorů, u lithiových baterií je ale recyklace složitější. Mají totiž mnohem více podob a často obsahují široké spektrum prvků a sloučenin, které ani nejsou uvedeny na jejich obalu. Někde se tak využívá tavení celých článků a následná extrakce jednotlivých prvků ze vzniklého materiálu. Každopádně je ovšem zřejmé, že spotřebitel si je stále více vědom potřeby recyklace a vlády ji také pravděpodobně budou stále více vyžadovat. To by mohlo omezit růst poptávky po těženém kobaltu. Recyklaci by navíc mohlo podpořit i rostoucí množství velkých automobilových baterií, které budou více standardizované a jejichž vracení může být lépe organizováno a kontrolováno.

V následujících deseti letech také pravděpodobně dojde k velkému rozvoji v těžbě kobaltu. Dnešní doly těží jen zlomek jeho zásob, většina z nich se ovšem nachází na dně oceánů. Z tohoto důvodu se rozvíjejí technologie těžby v hloubkách kolem 4 km a očekává se, že průzkumy začnou kolem roku 2025. Pokud by k rozvoji tohoto typu těžby skutečně došlo, polevily by obavy z nedostatku tohoto prvku, ale také tlak na inovace v oblasti recyklování a vyšší efektivity ve využívání tohoto přírodního zdroje.

(Zdroj: World Economic Forum)