Víkendář: Snowden o práci tajných služeb a jejich skutečných cílech

Edwardu Snowdenovi je nyní 34 let. Bývalý zaměstnanec amerických tajných služeb, který zveřejnil informace ze systémů americké National Security Agency, žije v ruském hlavním městě a ve své rodné zemi je považován za nepřítele. Pro obránce občanských svobod se ale stal ikonickou postavou a mužem donuceným státem k útěku a skrývání. V rozhovoru pro Der Spiegel hovořil zejména o moci tajných služeb a jeho boji s nimi.

Snowden nemůže opustit Rusko, protože Spojené státy na něj vydaly zatykač. A tajné služby jedou stále na plné otáčky. Na otázku, zda i přesto dnes vidí ve svém činu smysl, odpověděl: „Ano. Nechtěl jsem měnit zákony, nebo zpomalit celou tu mašinérii. Možná to mým cílem být mělo a moji kritici tvrdí, že jsem nebyl dostatečně revoluční. Jenže zapomínají na to, že jsem byl produktem tohoto systému. Pracoval jsem v něm s lidmi, kterým stále částečně věřím a věřím, že systém lze změnit k lepšímu.“

Snowden tvrdí, že nechtěl „zničit NSA nebo CIA“. Tyto instituce jsou podle něj pro společnost přínosné, ale musí svou činnost omezit jen na „skutečné hrozby, kterým čelíme, a to s použitím těch nejméně invazivních nástrojů“. Podle něj už jen tajným službám stále nedochází, že „na mouchy na stole se nevrhají atomové bomby“. Americké tajné služby prý například mohou z Gmailových účtů získat jakékoliv informace a nemusí ani dokazovat, že se týkají Američanů. A podobně se chová stále více zemí. Snowden podle svých slov chtěl jen pomoci veřejnosti při stanovení hranic toho, co je ještě přijatelné a co již ne.

Když se ukázalo, že německá BND shromažďovala informace na „přátele“ včetně lidí jako izraelský premiér, Snowden byl podle svých slov překvapen, ale ne zklamán. Tvrdí, že stejné je to i ve Francii a dalších zemích. „Všechny vlády chtějí mít jen více moci v oblasti ekonomické špionáže, diplomatické manipulace a politiky,“ říká Američan. Neexistují přitom podle něj žádné důkazy, že takové masivní získávání informací funguje jako obrana před teroristickými útoky. Vše ovšem pokračuje dál a příčinou je právě snaha získat informace ze všech možných oblastí.

Příkladem může být německou BND odposlouchaný hovor mezi Kofi Annanem a Hillary Clintonovou. Tento krok „asi mnoha teroristickým útokům skutečně nezabránil“. Rozdíl mezi americkou NSA a německou BNF spočívá podle Snowdena hlavně v tom, kolik peněz má daná organizace k dispozici. Němci ale zase těží z výhodné geografické polohy a pomáhá jim vysoká úroveň vzdělanosti v technické oblasti.

Snowden podle některých názorů svými činy výrazně urychlil pokrok v oblasti šifrování. To je podle jeho názoru nyní běžné i v mediálních redakcích, teroristé jej ale intenzivně nevyužívají: „Pokud nějaký terorista ve městě používá laptop, dostane ho dron. Když používá mobilní telefon, dostane ho dron. Ale ten, který po svém bratranci posílá zprávy napsané na papíru, je v bezpečí. Oni si umí spočítat, kolik je dvě a dvě a rychle se tomu přizpůsobí.“ Vlády se podle Snowdena také jen vymlouvají na to, že kvůli teroristům musí být všechny informace tajné. Ukazuje to koneckonců i jeho případ a třeba to, že sám ředitel NSA Michael Rodgers nyní říká, že „nebe se nezhroutilo a svou práci děláme dál“.

Tajné služby podle Snowdena začínají chápat, že masové shromažďování informací není efektivní. Doufají ale, že našli záchranu ve formě hackingu. Tvrdí sice, že by mělo jít o cílené akce, ale jde jim opět o ty masové. Hledají v systémech zejména slabá místa, která by jim umožnila dostat se k informacím ještě dříve, než jsou zakódovány. „Nasadí k vám svůj software a váš mobil či počítač je pak vlastně jejich.“