Marta Nováková, prezidentka SOCR a viceprezidentka HK ČR

Nová viceprezidentka Hospodářské komory ČR pochází ze Slovenska, ale na její řeči to nepoznáte. Krátce po revoluci začala podnikat a dnes patří její společnost U&SLUNO k největším dodavatelům softwaru v České republice i mimo ni. Jezdí na kolečkových bruslích, zúčastnila se in-line závodu Le Mans. Bydlí v Praze. Je prezidentkou Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, loni byla vyhlášena Podnikatelkou roku v kategorii velkých firem. Vždy elegantní žena miluje boty. Sama vlastní více než osmdesát párů. Marta Nováková, matka dvou dospělých synů. 

Jak jste se vůbec dostala k podnikání?

K založení firmy mě v roce 1989 přesvědčil bývalý muž. Já jsem se tomu bránila, cítila jsem odpovědnost, abychom měli na mzdy, zaplatili poplatky, daně a ještě abychom měli pro naše dvě děti, které byly v té době malé, starší chodil do čtvrté a mladší do první. Byly to tvrdé začátky.

Měli jsme v sobě zakořeněné etické zásady, zábrany a kodexy, jako že se nesmí krást a podvádět, a tak jsme nehledali žádné únikové cestičky. Nikdy jsme neměli hotovostní tržby, protože jsme poskytovali služby, za které jsme dostali zaplaceno až později. Proto jsme se museli naučit velmi dobře hospodařit s hotovostí.

Jednou v životě jsme měli půjčku. Byla to socialistická novomanželská půjčka 30 tisíc korun. Na podnikání jsme si nepůjčovali. Všechny peníze jsme reinvestovali. Myslím, že se v té době formoval můj liberální vztah k ekonomice jako takové. Jsem přesvědčena, že podnikatelé jsou lidé, kteří na sebe berou obrovskou odpovědnost. Společnost by si těchto lidí měla daleko víc vážit než je tomu dosud.

A jak jste se dostala až k viceprezidentce HK?

Po vysoké škole jsem nastoupila do Prioru a pracovala nejdříve ve všech provozních funkcích, včetně pozice prodavačky ve všech sortimentech obchodního domu a potom na ředitelství OD LASO v Ostravě jako specialista na obchodní politiku, takže jsem byla obchodník. Od založení Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR) byla naše firma jeho členem a poslední dvě jeho období jsem byla v představenstvu. Mezitím jsem se stala jediným a stoprocentním vlastníkem firmy, která mě stále živí. Firma se hodně pozvedla a já jsem po několika letech cítila, že už nejsem přínosem, že už mě některé věci nebaví, psychologové tomu říkají syndrom vyhoření. A právě tehdy za mnou přišli kolegové z představenstva SOCR že by chtěli, abych se stala protikandidátkou bývalému prezidentovi SOCR. A protože pravděpodobnost mého zvolení se blížila nule, tak jsem na to kývla. K mému údivu jsem byla většinou hlasů zvolena. Během jednoho dne se stala statutárním zástupcem společnosti s plnou zodpovědností a ručila jsem svým majetkem za to, co se tady děje. To co jsem zdědila, nebudu radši popisovat. Rok a půl trvalo, než jsme to trochu zkonsolidovali. Je pravda, že to moje úsilí v prvním roce bylo enormní.

Legislativně jsme členy Hospodářské komory a jsme tam v rámci uskupení profesních sdružení jedno z nejsilnějších. Tak mě naši členové vyzvali, abych kandidovala na viceprezidentku. Nad tím jsem už hodně přemýšlela, protože jsem si uvědomovala, že si naberu zase další práci. Dnes mě těší, že mohu některé věci z titulu své pozice ovlivňovat.

Jak těžké je v dnešní době rozjet podnikatelský záměr?

Je to vždycky primárně o člověku. Člověk, který chce podnikat, musí být připravený vzít na sebe odpovědnost, nemůže čekat na pomoc od nikoho. Hlavně nemůže čekat pomoc od státu. Když si dokáže říci ne jak je geniální jeho nápad, ale jestli má zákazníka, to znamená, že si ten jeho nápad, produkt nebo službu někdo koupí, tak má smysl něco začít podnikat.

Má český podnikatel někde zastání?

Podnikatel má zastání především v takových organizacích, jako je hospodářská komora. Tam jednoznačně. Jestli má zastání u naší politické reprezentace, nad tím bych velmi zapochybovala.  Současná levicová orientace, především sociální demokracie, která považuje podnikatele kulantně řečeno, za škodnou, nenapomáhá jakémukoli podnikání. Je ale pravda, že celá řada úkonů se zahájením podnikání se výrazně zjednodušila a zkrátila. Přece jenom se těch pětadvacet porevolučních let na legislativním procesu nějak podepsalo a negativní věci vedly k tomu, že se spousta věcí zlepšila.

Jaká jsou bílá místa na mapě našeho podnikání?

Jsem zastáncem toho, že by se mělo produkovat, že by z podnikání měl být nějaký smysluplný výstup. Nejsem úplně příznivcem těch firem, které mají v předmětu podnikání  nakoupím-prodám a nedám tomu žádnou přidanou hodnotu. Jsem zastáncem podnikání, které hodnoty vytváří. To se mi líbí a takové věci podporuji. S novými technologiemi, které nás zaskočily svojí rychlostí, se otvírá obrovské množství příležitostí. Nemyslím něco naprogramovat, ale využít těch technologií, aby se věci dělaly lépe, jednodušeji, efektivněji.

Jsou u nás podporována řemesla?

Řemesla jako taková nejsou podporována vůbec. Snad kromě kuchařů. A to ne, že by je podporoval stát, ale kuchaři se svezli na celosvětové vlně obliby vaření, je to v kurzu a o obor kuchař je zájem. Jinak o učební obory je nezájem. Máme několik partnerských škol, které by měly vychovávat pracovníky pro obchod a oni mají dva tři žáky v oboru. Drogistické, textilní, ale i další obory by potřebovaly vzdělané prodavače, kteří vědí něco o materiálovém složení, o bezpečnosti, nebezpečnosti, vhodnosti. To, co se dříve nazývalo zbožíznalství. Dneska se z prodavačů se stali hlídači nebo podavači, ale poradit vám často nedokážou. Děti, které přicházejí, nemají o ten obor zájem a souvisí to se zájmy rodičů. Ten systém je takovým uzavřeným kruhem a je otázka, kde ho přetnout.  A já jsem si notabene v Hospodářské komoře vzala na starost oblast vzdělávání. Je to nejtěžší úkol, protože by bylo potřeba změnit systém školství a to je běh na dlouhou trať. A na mě je, abych některé procesy nastartovala.

Co pro vás znamená cena manažer roku 2016?

To je dobrá otázka. Víte, já jsem nikdy o žádné pocty nestála, vyhýbala jsem se tomu. Ale tím, že jsem na současném postu, jsem nějak viditelnější než předtím. Kolegové mě do té soutěže přihlásili a já s tím pochopitelně souhlasila. Žen tam nebylo mnoho. Ale byly tam ženy, které řídí velké podniky a velké nemocnice a jistě si tu cenu také zasloužily. Tím víc si cením toho, že jsem byla vyhodnocena, a je to pro mě obrovská čest. Nechci, aby to vyznělo jako falešná skromnost, ale když se podívám do historie, kdo tuto získal cenu, tak mám pocit, jestli si ji vůbec zasloužím.  

Komu byste manažera roku dala vy?

Ředitelce nemocnice. Uřídit lékaře je dost obtížné. Chápu to tak, že uřídit ekonomiku a ještě odbornost je velmi těžké.

Myslíte, že ženy jsou lepší podnikatelky než muži?

Podle statistik se počet žen podnikatelek se stále zvyšuje. Ženy mají v sobě daleko víc odpovědnosti a pracovitosti. Mají to geneticky dané. Všimněte si, že ženy nejsou nikdy v těch nejvyšších manažerských funkcích, ale v těch pracovně nejnáročnějších pozicích. Jsou to často finanční ředitelky, což rozhodně není nic jednoduchého, ale je tam hodně práce a zodpovědnosti. Muži jsou možná kreativnější a často dokážou zariskovat. Ženy méně riskují.

Jdou děti ve vašich šlépějích?

Asi moc ne. Starší je advokát, stará se sám o sebe, má v sobě prvek podnikání. Ten mladší je psycholog a pracuje pro nadaci. Stará se o ty nejpotřebnější, o psychicky nemocné lidi.

Napadlo vás, že byste šla do politiky?

Ne. Tedy kdysi mě to napadlo, ale čím více do toho vidím, tak tím víc jsem přesvědčena, že do politiky nepůjdu, protože si mohu říkat, co si myslím a tady to mohou říkat zcela nezávisle. Tady pracuji nezávisle a zdarma a buď budu našim členům vyhovovat v tom, co říkám a dělám a oni mě v příštím období zvolí nebo tak nepracuji a oni mě odvolají nebo nezvolí. Je to naprosto demokratické. A že bych tady našla stranu, která by dokázala moje liberální principy, které mám v sobě zakódované společně s těmi etickými, prosazovat, tak taková tu není.

Chodíte k volbám?

Chodím pravidelně. Dokonce chodí i moje maminka, která má Alzheimera. Vždycky to u té komise složitě řešíme, protože jí to musím nachystat. Ale dělám to demokraticky a nechávám jí její názor. Ona byla ještě za socialismu členkou Československé strany lidové. Přesvědčila jsem i své syny, aby chodili k volbám, aby si uvědomili, že je to možná malá šance, ale šance, jak něco změnit.

Jaké jsou daně v Česku?

Každá vláda si bere na paškál daně, ale díky našemu koaličnímu vládnutí nevěřím, že v tom někdy někdo udělá pořádek. Především zdanění práce je naprosto nesmyslné. A vede k disproporcím, že odboráři vykřikují proti OSVČ, že socialisté vykřikují proti OSVČ. Ale ti OSVČ vznikli proto, že zdanění práce je tak vysoké. A vůbec zdanění je vysoké. Některý typy daní, například zdanění nemovitosti, to je trojí zdanění, nebo dědická daň, darovací, to jsou úplně nemravné daně. Stát si tím vytváří naprosto neetický příjem. Jinak to nazvat nedokážu. Chápu, že stát na svoji správu potřebuje daň vybrat, ale já bych byla pro, aby byla jedna daň vyšší a bylo naprosto průhledné její placení. Pak nebudou takové ty boční daně, které skutečně považuji za nemravné.

Můžeme také diskutovat o tom, jestli daň z přidané hodnoty je daň, která by být měla, ale tvoří velkou část našeho státního rozpočtu, je to evropský systém a asi těžko se dá proti němu nějak zásadně bojovat.

Máme spotřební daň na alkohol a na cigarety a současně vyvineme obrovské úsilí, abychom zavedli protikuřácký zákon. Přitom ten významný příjem, který je do státního rozpočtu na spotřební daně z prodeje cigaret a alkoholu, to už nikomu nemravné nepřipadá?  Já nejsem kuřák, ale jsem zásadně proti tomu zákonu, protože omezuje svobodu jednotlivce i podnikatelskou svobodu. Ať si podnikatel sám rozhodne, jestli jeho restaurace bude kuřácká nebo nekuřácká. Tam jdu dobrovolně a ne proto, že nemám jinou možnost. To jsou regulace, které mi jako občanovi demokratické společnosti nesmírně vadí.

O tom, jak je celý daňový systém komplikovaný a komu ten systém vyhovuje, o tom radši nechci mluvit. Ale přitom podnikatelé po jednoduchém daňovém systému s minimem výjimek a možností obcházet placení daní volají!

Máte v tom nějaký vzor?

Já uznávám Spojené státy americké, protože tam je daňový systém relativně jednoduchýa neplacení daní, daňové úniky jsou považovány se za největší prohřešek a jsou tvrdě a nekompromisně trestány. Jejich daňový systém daleko jednodušší než u nás. Já chápu, že v socialistické Evropě je těžké dospět k tomu, abychom takhle změnili daňový systém, ale minimálně některé kroky bychom udělat měli.

Podívejte se na hysterii kolem EET, a nemusela by být, kdyby  zákon zároveň umožňoval  ke zjednodušení daňového systému. Jestli něco EET vyčítám, tak že nepomohla podnikatelům zjednodušit administrativu při přiznávání DPH nebo spotřební daně a přitom se díky digitalizaci tato možnost nabízí.  

Vy jste EET věřila?

EET jsem vždycky podporovala z jednoho prostého důvodu. My jsme nikdy neměli hotovostní tržby a vždycky jsme daně platili. A ruku na srdce: všichni, kdo mají hotovostní tržby, minimálně mají tendenci čas od času něco někam schovat. A podnikatelů, kteří si myslí, že tržba je zisk, je pořád ještě hodně. EET věřím stále a budu pracovat na tom, aby zákon byl platný pro všechny, kdo mají hotovostní tržby. Zároveň by mělo dojít ke zjednodušení administrativy pro ty podnikatele, kteří jsou povinni EET dodržovat.