Víkendář: Co by nejvíce prospělo Němcům i celé Evropě

Bývalý německý prezident Richard von Weizsäcker jednou řekl, že zájmům jeho země prospěje, pokud bude mít dobré vztahy se svými sousedy. Předchůdci Angely Merkelové se o to snažili. A byli si vědomi, že to znamená jednat s jinými s respektem, a to zejména ve finanční oblasti. Po finanční krizi se ale situace změnila. Merkelová, notně podporována svým ministrem financí Wolfgangem Schäublem, stále více ignoruje uvedenou radu. Namísto toho se domnívá, že Německo má jako jediné patent na rozum a nedůvěřuje svým partnerům v eurozóně. Její předvolební kampaň navíc naznačuje, že změna kurzu se čekat nedá,rozepsal se pro Financial Times bývalý kandidát sociální demokracie na německého prezidenta Gesine Schwan. 

Až donedávna se o této věci v Německu moc nehovořilo i přesto, že solidarita v Evropě upadá a namísto ní sílí euroskepse. Evropská rada už není schopna dosahovat konstruktivního konsenzu v jakékoliv důležité oblasti včetně imigrační politiky, strukturálních problémů eurozóny, nezaměstnanosti na jihu eurozóny, postojů vůči Řecku či podkopávání demokracie v zemích, jako je Polsko či Maďarsko. Navíc nelze ani najít nějaké společné evropské hodnoty, na kterých by se například dala vybudovat společná imigrační politika. Unie je tak ještě schopna dohodnout se na krocích, jako je hermetické uzavření hranic, ale to je vše. 

Merkelová nebyla v posledních letech schopná hledět do budoucnosti a chovat se ke svým partnerům vstřícně. Opakovaně odmítala volání po solidaritě, kterou nabízeli její předchůdci. Počítala s tím, že takový postoj jí zajistí popularitu na domácí půdě, protože podle ní se většina Němců stará hlavně o vlastní peníze. To je částečně pravda, ale tento směr je zrádný. Platíme za něj cenu ve formě dluhové krize Řecka, uprchlické krize poškozující lidská práva nebo nepřátelského naladění společnosti v sousedních zemích, které má důsledky pro jednotu celé Evropy. Kdyby nebylo odvahy Emmanuela Macrona, čelili bychom nyní v Evropě francouzské vládě v čele s osobnostmi typu Marine Le Penové, François Fillona nebo Jean-Luca Mélenchona. 

Německo kvůli současné situaci čelí bezpečnostnímu riziku. Jeho konzervativní kancléřka nesdílí názory Willyho Brandta, který během studené války tvrdil: Bezpečnost je dlouhodobě dosažitelná jen v případě, kdy jde o bezpečnost sdílenou. Ta vzniká na základě důvěry. Je třeba se o ni snažit i s protivníky. Se sousedy a spojenci je naprostou nutností. Francouzský prezident Macron se snaží o vytvoření nového partnerství mezi jeho zemí a Německem, které by bylo založeno právě na vzájemné důvěře. Chce začít ve své vlastní zemi potřebnými reformami.

Bez obnovené důvěry nemá Evropa budoucnost. Macron ví, že k jejímu dosažení je nutné učinit první krok. Německá kancléřka ovšem takto ani zdaleka neuvažuje. Naprosto odmítá pozitivní reakce na Macronovy plány na posílení důvěry tím, že bude vytvořen systém společných závazků nutný pro podporu tolik potřebných investic. Podobná krátkozrakost jí může přinést volební vítězství. Pro Německo ovšem znamená ohrožení bezpečnosti a pro Evropu ohrožení její stability a bezpečnosti.