Volební program Cesty změny

Tato země potřebuje novou politickou vizi. Cíle neoliberální ideologie jsou v dnešní době již vyprázdněné. Tato ideologie sice úspěšně naplnila úlohu kritika minulých pořádků, avšak zcela se tím vyčerpala a nedokázala pak nabídnout konstruktivní a včasné řešení nově vznikajících problémů ve společnosti.
Občané oprávněně volají po tom, aby požadavky na produktivitu a konkurenceschopnost byly provázeny větší spravedlností a sociální rovností. Kromě uspokojení materiálních potřeb ovšem chtějí realizovat nadosobní cíle a hodnoty. Materiální stránka je důležitá, často i rozhodující, sama o sobě však pro kvalitní život nestačí. Lidé tohoto tisíciletí nechtějí být redukováni na pouhou součástku výkonného soukolí globalizovaného světa.
Je patrné, že současná politika na tyto potřeby občanů dostatečně nereaguje. Přistupuje k nim, jako by pro ně byly důležité pouze děje a skutečnosti v jejich bezprostředním dosahu, a tím dává vzniknout jistému odcizení. Politika se tak redukuje na pouhou administrativu a provoz, bez idejí, hodnot, trvalejších vizí a společenských ideálů. Politika je také ovšem součástí kultury, v níž existuje a jejíž základ spočívá ve zděděné morálce mnoha generací a ve zkušenostech, ze kterých by si měla brát inspiraci, aby dodala lidskému životu hlubší smysl. Pokud chtějí politici tyto potřeby uspokojit, musí na základě hlubokého osobního přesvědčení prosadit etiku a estetiku též v politice.
Rovněž je zapotřebí začít prosazovat v politice pevné hodnoty. Vystoupit nad rámec osobního, zúženého a mnohdy pohodlného vnímání světa a ukázat lidem, že principy svobody, zodpovědnosti, bezúhonnosti, spravedlnosti a solidarity jsou veřejnými statky, jež si zasluhují péči. Podporování těchto hodnot však vyžaduje od každého člověka vůli, odvahu a tvůrčí přístup. Dosud však lidé vidí převážně zneužívání moci, korupci, protiprávní směšování veřejného a privátního, což u nich vyvolává hlubokou apatii a deziluzi.
CESTA ZMĚNY není koncipována ideologicky jako neoliberální v ekonomice či konzervativní v kultuře. CESTA ZMĚNY se především dívá dopředu a vytváří podmínky k takovým krokům, které povedou ke ZMĚNÁM v celé společnosti. Klestí CESTU individuálním i společenským úspěchům, které vedou k naději na svobodnější, spravedlivější a snesitelnější život. Tato nová CESTA hlubokých ZMĚN je zároveň návodem, jak žít dobrý život a slouží všem poctivým a slušným lidem této země.
V centru pozornosti CESTY ZMĚNY je občan. Základním bodem, ze kterého politika CESTY ZMĚNY vychází, je přesvědčení o důstojnosti člověka, respekt k lidské svobodě, přirozenosti a lidským právům. CESTA ZMĚNY se snaží podnítit cestu k osobnímu růstu, pro který je základem lidská svoboda a prostředí liberální demokracie. Rovnost příležitostí a život v tolerantní společnosti jsou toho podmínkou. Aby toto platilo, musí stát zastávat svoji roli efektivně a se zřetelem na obecné blaho. Tato role státu musí však být založena na decentralizaci, řádu, pevných pravidlech, dodržování práv a povinností každého jednotlivce bez výjimky.
CESTA ZMĚNY si je vědoma, že globalizace, nástup moderních technologií a rychlost změn odehrávajících se ve světě vyžadují citlivé vytváření pevné společenské rovnováhy, která podporuje integritu a růst člověka, jakožto klíčového bodu veškerého politického a sociálního života. Chybí-li tato rovnováha, nastupuje ve společnosti netolerance, sociální agresivita a narůstají různé formy rasové nesnášenlivosti a zhoubný nacionalismus. To vše v konečném důsledku ohrožuje život a svobodu každého člověka.

Dnes tedy opět stojíme před nutností dalekosáhlých změn. Jsou to však změny, které přinesou šance pro všechny občany této země. Každému, kdo si nenechá zastínit pohled na nutnost těchto změn malostí českých politických poměrů, se tak otevře velkolepé panorama možností, které našim dětem a vnukům nabídne více šancí, než kterákoli předešlá doba. CESTA ZMĚNY, kterou jsme nastoupili, není cesta pohodlná. Je to však cesta spolehlivá a především správná, vedoucí k tolerantní a perspektivní budoucnosti.

Chceme-li se touto cestou vydat, pak tedy…

TEĎ, NEBO NIKDY!