Návrat Řecka na trh dluhopisů jako důkaz uvolněných finančních podmínek, …

Řecká ekonomika se jako bájný pták Fénix zvedá z popela a euro s ní. Včera totiž nedávno zbankrotovaný řecký stát upsal poprvé za poslední tři roky na trhu dluhopisy a nadšení z tohoto počinu oslavil eurodolar dotykem hranice 1,17.

Je sice otázkou, zdali je úpis pětiletého dluhopisu v objemu tří miliard euro s výnosem 4,625% pro řeckou státní kasu finanční spásou, nicméně včerejší úspěch řeckého ministerstva financí má symbolický význam, neboť dost možná charakterizuje uzavření jedné nepěkné kapitoly evropské měnové unie, která vyústila v bankrot jednoho jejího člena a ve dvou případech v zavedení kapitálových kontrol a dočasnému zmrazení bankovních vkladů (kromě Řecka si vzpomeňme i na Kypr). Úspěšný úpis vládního dluhu nedávno zbankrotovaného státu nicméně odráží i jeden zjevně globální fenomén, a tím jsou všeobecně velmi uvolněné finanční podmínky.

Výše uvedenou řeckou předehru berme jako oslí můstek, který nás přivádí k hlavnímu tématu tohoto dne - k zasedání americké centrální banky. Představitelé Fedu si totiž včera a dnes lámou hlavu nejen nad tím, proč je (jádrová) inflace stále tak nízká (resp. zdali jde o dočasný jev), ale zároveň musí brát v potaz, že prakticky všechno na trzích roste jako z vody. Připočítáme-li k tomu fakt, že dolar vcelku výrazně oslabil, tak si americká ekonomika užívá opravdu velmi uvolněné měnové a finanční podmínky. No a ty bude možná i s ohledem na napjatý trh práce třeba lehce utáhnout. Jako vhodné řešení se pak nabízí zahájení redukce zásob dříve nakoupených dluhopisů. Nečekejme však, že Fed něco takového oznámí již dnes večer, nicméně může dát vcelku jasný signál, že se tak stane na příštím zasedání FOMC - tedy v září.

A jak konkrétně bude Fed výše uvedený jestřábí signál komunikovat? Zcela postačí, když se v pasáži, kde se mluví o načasování startu “normalizace” bilance centrální banky (čti kvantitativní utahování) neuvede, že by se tak mělo stát “letos”, ale “brzy”.