Italské banky opět na scéně

Prvně je vhodné zmínit, že za závažnějších okolností by zasáhl Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB). Ten ale prohlásil, že nebude konat, jelikož ani jedna z bank významněji neohrožuje finanční stabilitu. To je ale poměrně paradoxní, uvážíme-li fakt, že obě banky jsou dostatečně významné na to, aby je výbor zařadil do svého hledáčku a aktivně sledoval. Pokud je totiž banka dostatečně velká na to, aby byly její aktivity monitorovány na evropské úrovni, pak by člověk očekával, že její problémy, bude-li nějaké mít, budou na evropské úrovni i řešeny.

Takže úkol, co si počít s problémovými bankami nakonec připadl na italskou vládu. Ta, vědoma si faktu, že řada italských domácností má své úspory zainvestovány právě v italských bankách, oznámila, že v zájmu stability regionu Veneto je třeba finanční pomoci státu, tedy peněz daňových poplatníků. Čímž se dostáváme k jádru věci. Evropská integrace v oblasti bankovního dohledu totiž směřuje k tomu, aby za normálních okolností nesli ztráty soukromí věřitelé bank (akcionáři, držitelé dluhopisů apod.) a ne daňoví poplatníci. Tento přístup jsme mohli například vidět minulý měsíc, když se řešila situace ohledně španělské Banco Popular. Italská vláda se ale rozhodla ochránit držitele seniorních dluhopisů a upřednostnila kolektivní odpovědnost.

Dobrá aktiva z obou bank spolu s kapitálovým polštářem ve výši 4,8 mld. eur a 400 miliónovou pojistkou, kdyby se některá aktiva ukázala jako špatná, přesunula do kapitálově nejsilnější a současně druhé největší italské banky Intensa Sanpaolo. Na zbylá - tedy na ta špatná - aktiva pak hodlá poskytnout záruku 12 mld. eur. Celkově by to tak italské daňové poplatníky mohlo vyjít až na 17 mld. eur.

A jaký je tedy výsledek této šachové partie? Pro italské banky a italské hospodářství jednoznačně pozitivní, jelikož zdraví finančního sektoru je klíčové pro ekonomický růst. Celé to sice půjde z peněženek daňových poplatníků, na nikoho konkrétního to ale nebude mít přímý dopad - tedy až na akcionáře a držitele juniorních dluhopisů oněch dvou nemocných bank. Ti budou muset akceptovat svoji ztrátu. Jako poněkud problematičtější a závažnější se ale jeví skutečnost, že evropský bankovní dohled opět ukázal, že k dokonalosti má ještě daleko.

Roman Sedmera