Whistleblowing - Whistleblower je označení pro současného nebo bývalého zaměstnance, který se rozhodl upozornit na nelegální praktiky svého zaměstnavatele.

Whistleblower je označení pro současného nebo bývalého zaměstnance, který se rozhodl upozornit na nelegální praktiky svého zaměstnavatele. V České republice je whistleblowing poměrně ojedinělým jevem, což může být způsobeno jak českou kulturou, v níž se whislebloweři obávají nálepek „práskačů“ a „udavačů“, tak i nedůvěrou v současnou legislativní úpravu. Světový trend je ale opačný, o čemž svědčí i světový průzkum společnosti PricewaterhouseCoopers Global „Global Economic Crime Survey 2016“, ve kterém 42% dotázaných společností uvedlo, že využívají interní linky pro whistleblowery jakožto důležitého prostředku pro ověření funkčnosti svých etických programů.

Ve snaze zvýšit ochranu oznamovatelů korupce byly sepsány primárně dva návrhy, a to poslanecký návrh Andreje Babiše a vládní návrh dřívějšího ministra pro lidská práva a rovné příležitosti Jiřího Dienstbiera, v jehož práci bude pokračovat současný ministr Jan Chvojka.

Nynější úprava

Česká republika v současnosti nedisponuje nějakou ucelenou právní úpravou whistleblowingu a české zákony se samotným pojmem ani nijak nepracují. Částečnou ochranu whistleblowerů lze najít v zákoníku práce a jiných právních předpisech, ač kolikrát nepřímo. Například zákoník práce stanovuje pouze konkrétní důvody pro ukončení pracovního poměru se zaměstnancem, takže vyhodit zaměstnance pro to, že oznámil trestný čin nebo podezření z jeho spáchání samozřejmě možné není.

Oznamovací povinnost upravuje trestní zákoník. Dle něj se každému, kdo se hodnověrně dozví o spáchání trestného činu podplácení nebo přijetí úplatku, ukládá povinnost tento trestný čin oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Obecnou ochranu svědka poskytuje trestní řád, který umožňuje utajení jeho identity. Toto utajení však podléhá rozhodnutí státního orgánu.

Nový zákon o ochraně oznamovatelů trestných činů

Návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů před neoprávněným postihem ze strany zaměstnavatele předložil Andrej Babiš. Tento návrh je do značné míry inspirován slovenskou právní úpravou a zavádí statut tzv. „chráněného oznamovatele“. Současně oznamovateli umožňuje utajení identity, a to až do vydání předběžného rozhodnutí o přiznání tohoto statutu. Statut chráněného oznamovatele chrání tohoto oznamovatele mj.před výpovědí nebo převedením na jinou práci bez souhlasu příslušné krajské pobočky Úřadu práce. Ve zkratce se dá říci, že tato úprava poskytuje ochranu zaměstnanci už v okamžiku oznámení trestného činu a chrání jeho pracovní místo.

Vládní návrh novely občanského soudního řádu

Jiný postup zvolilo ministerstvo pro lidská práva a rovné příležitosti, když na místo samostatného zákona zvolilo cestu částečných novelizací stávajících právních předpisů, a prosazuje zakotvení ochrany whistleblowerů skrze novelu občanského soudního řádu. Novela by přenesla důkazní břemeno na zaměstnavatele, což by v praxi znamenalo, že pokud by zaměstnance, který trestnou činnost oznámil, propustil, musel by zároveň prokázat, že jej propouští ze zákonných důvodů. Podobně je tomu v současné době také v případě diskriminace. Dle vyjádření ministra Chvojky by tento návrh měl, bude-li přijat, platit od začátku roku 2018. V porovnání s návrhem Andreje Babiše tato úprava poskytuje ochranu zaměstnanci až po podání výpovědi z pracovního poměru.

Závěr

Ochranu whistleblowerů je zcela nutné posílit, a dle našeho názoru nejlépe hned od chvíle oznámení nelegální činnosti. Zároveň je nutné rozšířit společenské povědomí o možnostech ochrany těchto oznamovatelů a o společenské důležitosti takového jednání, ať už v rámci organizačních struktur společností, nebo navenek vůči státním orgánům. Otázkou zůstává, která cesta u zákonodárců nakonec převáží, zda nový samostatný zákon nebo novelizace stávajících předpisů.

 Autorem článku je Bořivoj Líbal, řídící partner mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal.