Seriál VOLBY 2017: Zelení volají po “ekonomické demokracii”

Ekonomický deník analyzuje programy politických subjektů, které pravděpodobně ovlivní nadcházející volby do Poslanecké sněmovny. Po ČSSD, ANO, KSČM, TOP 09, SPD a Pirátské straně přichází na řadu Strana zelených.

• Sociální demokraté a komunisti mají na levé straně politického spektra programovou konkurenci.
• Strana zelených chce vybírat daně nejenom progresivně, ale taky ekologicky.
• Zelení fandí lokálním podnikům typu družstev a rovněž odborům.

Strana zelených byla součástí Poslanecké sněmovny zatím jenom jednou, v letech 2006 až 2010. Část svého vrcholného období tehdy využila, aby zároveň zasedala v pravicové vládě premiéra Mirka Topolánka. Nyní chce zpátky, ovšem s jasně levicovým programem.

Podobně jako ČSSD a KSČM, rovněž zelení plánují progresivní zdanění, které vidí jako dílčí nástroj pro “posilování skutečné demokracie nejenom v oblasti politické, ale i v oblasti ekonomické”. Co přesně mají na mysli? “Jednak kontrolu ekonomické moci velkých ekonomických subjektů, jednak vyrovnávání křikavých rozdílů v příjmech a jednak podporu místně vlastněných malých a středních podniků, sociálních podniků, družstev, drobných živnostníků a pěstitelů,” říká Naďa Johanisová, členka expertního týmu Strany zelených.

Daně mají taky odrazovat od nežádoucích aktivit

Oproti sociálním demokratům a komunistům, zelení vnášejí do fiskální politiky navíc ještě ekologický aspekt. Chtějí vybírat vyšší poplatky “za čerpání surovin a znečištění”, aby mohli méně zdaňovat práci a finančně podporovat nové technologie. Výsledek plánují jako rozpočtově neutrální.

V celé Evropské unii už byla přijata zásada “znečišťovatel platí”, podle které musí “škody na životním prostředí” kompenzovat viník, například soukromá firma. OECD však uvádí, že obecně spíše klesá podíl daní, které jsou vybrány podle ekologických kritérií (například za spotřebu elektřiny, která není vyrobená z obnovitelných zdrojů). Mezi výjimky patří Česká republika. V tuzemsku podíl vybraných “ekologických daní” na hrubém domácím produktu stoupl, mezi lety 2000 a 2014 z 2,44 % na 2,65 %.

Není však environmentální hledisko příliš ploché? Například tepelná elektrárna sice zamořuje vzduch, ale v extrémním počasí může zachránit dodávky tepla pro domácnosti. Naproti tomu třeba novinář při svojí práci zanechává mizivou ekologickou stopu, ale pokud vykonává svoje povolání špatně, znečišťuje veřejný prostor škodlivým “informačním smogem”. Je rozumné, aby stát vymýšlel ekonomické měřítko pro “dobro” a “zlo”?

“Daně byly vždy taky nástrojem k prosazování určitých priorit v oblasti veřejných politik,” říká doktorka Johanisová, která vyučuje na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Jako příklad uvádí nižší sazby daně z přidané hodnoty pro “dobré” produkty, nebo naopak vyšší zatížení cigaret a lihovin. “Existuje společné dědictví, zahrnující také přírodu (úrodnou půdu, vodu, ovzduší, krajinu, suroviny), o které bychom měli pečovat. Zvýšení daní za znečišťování přírody je logickým vyústěním,” říká Johanisová.

Teorie a realita sedmidenního pracovního týdne

Expertka Strany zelených považuje za pěknou myšlenku třídenní víkend, ke kterému programově směřují TOP 09 a KSČM. “Ale fenoménem dnešní doby jsou spíše nucené přesčasy, kdy zvláště velké firmy diktují zaměstnancům někdy i sedmidenní pracovní týden,” namítá ekologická ekonomka. Varuje, aby práva občanů nezůstávala pouze na papíře. “Je potřeba nejenom posilovat důležitou roli odborů, ale taky cíleně kultivovat drobné podnikání tak, aby lidé i ve venkovských regionech měli kam odejít z velkých firem,” věří Johanisová.

Petr Woff