Kdo vydělá na progresivním zdanění, které plánuje ČSSD?

Sociální demokraté chtějí důkladněji přerozdělovat zisky fyzických i právnických osob. Výkonnější zaměstnanci a podniky odvedou do státního rozpočtu poměrně více než nyní, aby stouply čisté výdělky podprůměrně placeným zaměstnancům a malým firmám. Takhle vypadá teorie, ale jaká by byla praxe?

„Ti nejbohatší si tady po roce 2006 vylobbovali výrazné úpravy daňového systému a my to chceme radikálním způsobem změnit. Chceme zásadní změnu směrem k daňové progresi u fyzických a právnických osob,” oznámil koncem loňského roku Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD. Na zamýšlené úpravě mají podle sociálních demokratů vydělat lidé, kteří žijí z průměrného nebo podprůměrného platu, ale ekonomové mají vůči nastíněné vizi výhrady.

Akademici varují před byrokracií a krátkozrakostí

„Obecně jsem pro rovnou daň, všechno zjednodušuje, snižuje byrokratickou zátěž, výběr daně je levnější apod. Slovensku a baltským zemím to zřejmě pomohlo zvýšit dlouhodobé tempo růstu HDP o nějaké procento (spolu s dalšími reformami). I dnes jistá progrese platí vzhledem ke slevám apod.,“ uvedl profesor Karel Dyba, bývalý ministr financí za ODS, nyní působící na Vysoké škole ekonomické v Praze.

„Dle našich výpočtů (Masarykovy univerzity – pozn. red.) byla skutečná míra progrese vyšší v roce 2014, než v roce 2004, kdy platila progresivní stupnice u daně z příjmů. Je tomu tak zejména z důvodu převedení odečitatelných položek na daňové slevy a zavedení negativní důchodové daně v podobě daňového bonusu na dítě,“ upřesňuje docent Robert Jahoda z Masarykovy univerzity v Brně.

„Obnova“ daňové progrese není ekonomickým, ale předvolebním politickým činem. Každý hlas je dnes pro socdem dobrý a daňové pohyby jsou obecně vnímány jako „změna“, i když použití daní je primární: zatím vedou k navýšení platů u přebujelé státní administrativy, spíše než k povzbuzení lokální podnikatelské činnosti,“ odpověděl na dotaz Ekonomického deníku profesor Milan Zelený, který vyučuje ekonomii na americké Fordham University.

„Je zjevné, že navrhovaná opatření nejsou součástí ucelené dlouhodobé koncepce, která by brala v úvahu neutěšený výhled veřejných financí v důsledku stárnutí populace. Jeden přebytkový rozpočet či progresívní daně situaci opravdu nespasí. Ale bohužel si za to můžeme sami; krátkozrakost politiků je jen odrazem krátkozrakosti nás voličů,“ shrnul docent Jan Libich, jenž vyučuje ekonomii na australské La Trobe University. Svůj komentář míří nejenom na sociální demokraty, ale zároveň také na hnutí ANO, které chce zaměstnancům nebo zaměstnavatelům snížit povinné odvody na pojištění (více ZDE).

Před rokem 2006 byla nejnižší sazba daně stejná jako teď

Podle plánu ČSSD tedy bohatší zaměstnanci a firmy odvedou do státního rozpočtu více nežli doposud. Ovšem pokud sociální demokraté “pouze” obnoví progresi, která platila před rokem 2006, ani „nízkopříjmoví“ zaměstnanci na ní nemusejí automaticky vydělat. Před nástupem pravicových vlád byla totiž nejnižší sazba daně z příjmu stejná, jako současná “rovná daň” z příjmu fyzických osob, tedy 15 %.

Pouze v letech 2006 a 2007 byla nejnižší sazba ještě mírnější: 12 %. Propočítejme tedy ještě na jednoduchých příkladech, kolik ušetří zaměstnanci s podprůměrnými výdělky, pokud bude jejich příjem zdaněný právě takto a zároveň zůstanou zachována současná zvýhodnění.

Rodiny s dětmi jsou daňově zvýhodněné už nyní

Srovnejme například měsíční hrubé platy přibližně na úrovni mediánu (polovina populace bere méně, polovina více) a minimální mzdy účinné od 1. 1. 2017. Kalkulujeme přitom se současnou slevou na poplatníka (2 070 Kč/měsíc) a na zdravé děti (1 117 Kč/měsíc na první dítě, 1 417 Kč/měsíc na druhé dítě, rodiče zdravotně postižených dětí jsou daňově zvýhodnění více).

Zjistíme, že díky případné progresi ušetří na dani především středně-příjmoví zaměstnanci, kteří nemají více potomků, anebo neuplatňují slevu na svoje děti, protože tuto výhodu využívá druhý rodič.

Poznámka: Daň z příjmu aktuálně činí 15 %, které počítáme ze 134 % hrubé mzdy, zaokrouhlených na stokoruny nahoru (ze “superhrubé mzdy”, která zahrnuje také sociální a zdravotní pojištění, odváděné za zaměstnance zaměstnavatelem). Při zjišťování eventuální měsíční úspory předpokládáme, že daň z příjmu může klesnout na 12 % (na úroveň let 2006 a 2007). Zaměstnanci pokaždé započítáváme pouze následující slevy a zvýhodnění: na poplatníka a na všechny děti. * Nepočítáme daňový bonus, díky kterému může čistý příjem vyjít dokonce vyšší než hrubá mzda; vzhledem k dalším návrhům ČSSD bychom v takovém případě museli zahrnout například také vyšší přídavky na děti v rámci sociálních dávek.

Snížení DPH může zlevnit především vodu a teplo

Daňovou progresi tedy mnoho nízkopříjmových zaměstnanců vůbec nemusí pocítit na svojí výplatě. Ale větším zatížením vysokopříjmových zaměstnanců a firem může vláda alespoň dočasně získat více peněz do státního rozpočtu. Sociální demokraté tak teoreticky vyváží daňový výpadek, který zapříčiní svým dalším zamýšleným krokem: snížením daně z přidané hodnoty (DPH).

Pocítí tedy chudší domácnosti reformu díky levnějšímu zboží?

V cenově neregulovaných oblastech, které jasně převažují, nic takového garantovat nelze. Obchodníci mohou nechat cenovky stejné jako doposud, i když klesne daň z přidané hodnoty. A cenově regulované oblasti (vodné a stočné, částečně energie apod.) lze zlevnit příslušným úředním nařízením, bez paušálního snižování DPH.

Petr Woff