Sítě peer – to – peer

Zpřístupňování autorského díla prostřednictvím internetu skýtá možné riziko odpovědnosti za zásah do autorského práva. V otázkách odpovědnosti za sdílení souborů, jež jsou předmětem autorské činnosti, je v českém právním řádu nejdůležitějším předpisem právě autorský zákon. Ten zakazuje sdílení autorského díla veřejnosti neoprávněným způsobem, tedy bez souhlasu autora. Zákaz však neplatí absolutně. Autorský zákon stanovuje určité výjimky pro ospravedlnění užití autorského díla bez souhlasu autora. Pro tyto výjimky pak platí, že konkrétní dílo nesmí být užito v rozporu s jeho běžným užíváním, současně nesmí být nepřiměřeně dotčeny zájmy samotného autora. Příkladem takové výjimky může být třeba volné užití autorského díla a zákonné licence.

 
Zatímco se zákonné licence vztahují především na případy odůvodněné ochranou veřejné bezpečnosti, užití autorského díla ve spojitosti se zpravodajskou či úřední činností a v souvislosti s peer – to – peer sítěmi lze rovnou vyloučit. U volného užití autorského díla je situace ale odlišná. Tak zvaným volným užitím se totiž rozumí užití díla pro vlastní potřebu. Takové užití zákon považuje za legální, jeho účelem ale nesmí být dosažení hospodářského nebo obchodního prospěchu. Tento typ nakládání s daty je potom v souladu se zákonem i bez předchozího souhlasu autora. Přestože se na první pohled může zdát, že se tato výjimka vztahuje také na uživatele peer – to – peer sítě, nemusí tomu tak skutečně být. Uživatelé peer – to – peer sítí si soubory nejenom stahují, ale také je uveřejňují, čímž v mnoha případech automaticky dochází k porušení autorského zákona. 

Uživatelská odpovědnost
Odpovědnost uživatele peer – to – peer sítě má hned několik právních rovin. Ohledně autorských práv může autor díla po uživateli požadovat informace o rozmnoženině díla, všech způsobech jeho užití, stažení díla z peer – to – peer sítí, omluvu apod. Výše uvedené protiprávní jednání může nad rámec těchto povinností vyvolat odpovědnost občanskoprávní a dokonce i trestněprávní. 

Občanskoprávní odpovědnost 
Držitel autorských práv se může domáhat náhrady škody, která mu vznikla porušením autorského práva. V případě porušení autorských práv uživatelem přichází v úvahu obecná odpovědnost za škodu způsobenou protiprávním jednáním, kterým bude v uvedeném případě nejčastěji porušení autorského práva. To spočívá ve zpřístupnění díla veřejnosti bez souhlasu jeho autora. Tímto jednáním poškozená osoba může uplatnit nárok na náhradu vzniklé škody za předpokladu, že uživateli prokáže porušení právní povinnosti, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi. 

Trestněprávní odpovědnost 
Trestní zákoník obsahuje skutkovou podstatu s názvem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi, které pokrývá neoprávněný zásah do autorských práv. Za této situace by mohlo jít o neoprávněné užívání díla, jak je již výše zmíněno, či například o účinné obcházení technických prostředků ochrany autorského díla. Za porušení obdobného rázu je stanovena sazba až dva roky odnětí svobody. 

Odpovědnost provozovatele 
Na co bychom neměli rozhodně zapomenout je otázka odpovědnosti provozovatele peer – to – peer sítí. K určení odpovědnosti provozovatele sítě za porušení autorského práva je dle judikatury klíčové nejprve charakterizovat síť, jejímž prostřednictvím je autorské dílo sdíleno. Jsou zde tři možnosti. V prvním případě jde o centralizovanou síť - síť řízenou z centra jedním systémem, který vytváří seznam všech souborů v ní obsažených. Druhým typem jsou sítě decentralizované, jejichž řízení nepodléhá společnému systému, ale funguje na základě pouhé výměny informací mezi uživateli. Třetími jsou takzvané hybridní sítě stojící na pomezí mezi sítěmi centralizovanými a decentralizovanými. Sami provozovatelé výše zmíněných sítí autorský zákon přímo neporušují, protože soubory, které obsahují autorská díla, namísto nich zveřejňují jejich uživatelé. 
V případě sítí decentralizovaných s vysokou pravděpodobností nemůžeme hovořit ani o nepřímé odpovědnosti za jednání, kterého se provozovatel peer – to – peer sítě dopouští. Tato odpovědnost může být přičítána pouze provozovatelům centralizovaných a hybridních peer – to – peer sítí. Tito provozovatelé totiž s jistotou porušují povinnost stanovenou občanským zákoníkem – tedy nepředcházejí škodám.

I přesto, že se po přečtení tohoto článku může zdát, že peer – to – peer sítě neskrývají žádná pozitiva, opak je pravdou.  Nabízí se velmi široké spektrum legálních možností, jak tyto sítě využít, ať už hovoříme o sdílení fotografií z dovolené či kolektivního domácího úkolu z matematiky spolužákům. 
Pamatujte však na to, že zveřejnění souboru musí být vždy odsouhlaseno jeho autorem. Pokud si pojistíte toto základní pravidlo, hladce se vyhnete odpovědnosti za zásah do autorských práv.

Autorem článku je Petr Kincl, vedoucí advokát mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal