Nelegální software v pracovním počítači zaměstnance

V dnešní době moderních technologií má čím dál více zaměstnanců neomezený přístup k internetu a sociálním sítím, což může představovat určitá rizika. Většina zaměstnavatelů si však možné hrozby nemusí uvědomovat, a proto k nim ani nemusí přistupovat s dostatečnou obezřetností a vážností. 

Jedním z takových rizik může být například stahování nelegálního softwaru do pracovního počítače zaměstnancem. V důsledku takového jednání se pak zaměstnavatel může dostat do značných potíží, a to i přesto, že o tomto jednání svého pracovníka neměl ani ponětí. 

Před pěti lety, tedy v lednu roku 2012, nabyl účinnosti zákon číslo 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který založil trestní odpovědnost právnických osob. Dle tohoto zákona se za trestný čin spáchaný společností považuje i protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak zaměstnanec při plnění pracovních úkolů, jestliže jí ho lze přičítat. Spáchání trestného činu je pak možné organizaci přičítat, pakliže byl spáchán například proto, že orgány společnosti neprovedly taková opatření, jež měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu. 

Lze si představit, že k takové situaci může dojít v případě, kdy společnost jednoduše nepoučí svého nového pracovníka o zákazu stahování či užívání nelegálního softwaru, a takový zaměstnanec pak nelegální software do svého pracovního počítače stáhne. Zde však vyvstává otázka, zda všeobecné povědomí o zákazu stahování a užívání nelegálního softwaru nepostačí k tomu, aby v daném případě nenesla určitou míru odpovědnosti i samotná společnost. Byla by to totiž právě ona, u níž by se zkoumalo, zda učinila nezbytná opatření k tomu, aby takovému činu zabránila. V této souvislosti je nutné zmínit, že případné protiprávní jednání může dosahovat různé intenzity. Nemusí se tak vždy jednat o trestný čin, nýbrž o přestupek. Stranou by neměly zůstat ani případné nároky vznesené v rámci občanskoprávních řízení.

Jak zabránit vzniku podobné situace?

Jak již bylo výše uvedeno, je vhodné učinit preventivní opatření proti stahování nelegálního softwaru zaměstnanci. Pokud by se společnost chtěla zprostit své případné odpovědnosti, ať již v rovině trestního, přestupkového či občanského práva, měla by být schopna doložit, že své zaměstnance na zákaz stahování nelegálního softwaru včas upozornila. Jako vhodné řešení se v takovém případě jeví zapracování příslušných ustanovení zakazujících stahovat nebo užívat nelegální software do interních směrnic společnosti či přímo do pracovní smlouvy. Může se ale také stát, že zaměstnanec, který nelegální software do pracovního počítače stáhl, v organizaci už nepracuje, nebo  software stáhl úmyslně za účelem poškození společnosti, a nelze jej zjistit. Za účelem zamezení takového stavu lze využít například i interního auditu a kontroly staženého a používaného softwaru. Kdyby takový postup společnost nezvolila, nemusela by být schopna naplnit podmínku, že učinila taková opatření, která po ní lze spravedlivě požadovat.

K předmětné kontrole je možné využít takzvaný softwarový audit, jenž kontroluje legalitu softwaru a který v dnešní době nabízí na trhu softwarové ochrany poměrně velké množství společností. 
Softwarové audity fungují zpravidla na bázi evidence instalovaných programů, které se porovnávají s licencemi, jež se k nim vážou. V případě, že má společnost v úmyslu zkontrolovat legalitu svého softwaru, stačí jí tak pouze spustit softwarový audit a výsledek může znát již v řádu několika málo hodin.
Dalo by se tak říci, že pokud budou společnosti provádět kontroly instalovaného software v počítačích pravidelně, nemusí se nelegální software v počítačích zaměstnanců vůbec vyskytovat. 

Další možností, jak se bránit před stahováním nelegálního softwaru, je úprava uživatelských práv jednotlivým zaměstnancům společnosti, a to takovým způsobem, aby nebyli schopni stahovat do pracovních počítačů žádný software, tzn. i ten nelegální. 

Dále by se neměla opomíjet ani kontrola počtu licencí k softwaru, který společnost užívá. Nadužívání licencí je totiž také považováno za protiprávní. I proto by měla být předmětem kontroly, případně softwarového auditu taktéž i kontrola počtu licencí k užívanému softwaru. 

Přestože to na první pohled nemusí být zcela zjevné,  stahování nelegálního softwaru se mimo počítačů týká i jiných pracovních pomůcek svěřených zaměstnanci zaměstnavatelem. Může jít třeba o pracovní tablet či mobilní telefon. Kontrola těchto pomůcek zpravidla nebývá tak častá, a možné riziko výskytu nelegálního softwaru se tím pádem zvyšuje. 

Také v těchto případech by měl zaměstnavatel upozornit své zaměstnance na to, že stahování nebo užívání jakéhokoli jiného než předem schváleného softwaru není dovoleno. Pokud tak neučiní, vystavuje se případnému riziku. 

Všem zaměstnavatelům proto lze jen doporučit, aby věnovali otázce legality užívaného softwaru a jeho kontroly patřičnou pozornost, neboť by na to mohli v konečném důsledku doplatit.

Autorem článku je Robert Capcara, právník mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal.