Francie: Hlavní riziko roku 2017

Byl to poměrně divoký rok. Nejdříve Brexit, z něhož se trhy, vyjma libry, vzpamatovávaly pár týdnů. Poté přišel Trump a trhy vesměs nadšeně oslavovaly; negativní reakce, pokud byly, se vyjma mexického pesa počítaly ve dnech. Po italském referendu, ve kterém skončil premiér Renzi, se euro prvotním propadu vrátilo na před-referendové úrovně za několik hodin. Skoro to vypadá, že trhy těmto výsledkům, které zaskočily prognostiky, přivykly, a že už je nic nepřekvapí. Mezi investory převládá pocit sebeuspokojení.

To je však pro rok 2017 obrovské riziko, v Evropě /Eurozóně o to větší, že se podstatná část strukturálních problémů týká právě jí.  Ačkoliv je jasné, že lidé unavení tím, jak Itálie ekonomicky stagnuje, jen tak nezmizí, a že strany jako Hnutí 5 hvězd, Lega Nord či Forza Italia spíše posílí, můžeme se konejšit tím, že italský systém nepovoluje referendum o vystoupení z eura a fragmentovaná politická scéna děla z dvoutřetinové majority, kterou takové rozhodnutí vyžaduje, zásadní překážku. Exit z Eurozóny, byť k němu Italové v referendu udělali malý krok, v nejbližších letech nehrozí. U prezidentských voleb ve Francii, které se konají v dubnu / květnu 2017, je však situace zcela jiná a tyto volby vnímám jako největší globální riziko roku 2017 a největší riziko pro EU vůbec. Marion A.P. Le Penová jako pravděpodobný finalista druhého kola je totiž zvláštním křížencem Donalda Trumpa a Nigela Faragea, a ačkoliv to na její vítězství dle průzkumů nevypadá, kdo by si po roce 2016 na něco takového vsadil sumu nikoliv nepodstatnou?

Její „Francie především“ a její důraz na protekcionismus jako lék na globalizaci připomínají nového amerického prezidenta; k tomu se přimíchává několik vpravdě exotických nápadů (zrušení zákazu půjčovat si od své centrální banky, oživení Havanské charty) a všudypřítomné útoky na zlé trhy. Z Faragea si zase bere hlubokou nelibost vůči EU a Eurozóně (o členstvu ve které plánuje do půlroku od případného zvolení vypsat referendum) a mýty o tom, kolik členství v EU Francii stojí a jak Francii škodí. To vše v zemi, kde nemalá část populace subjektivně vnímá vlivy globalizace aspoň tak intensivně jako ve východní Anglii či v rezavém pásu Ameriky, a kde podstatná část populace pokládá vývoj v posledních 10 letech za špatný.