Ustaraný Fed a strastiplná Deutsche Bank

S nástupem zářijového měsíce se na trh po prázdninách vrátila volatilita. Dopomohla tomu budovaná očekávání před zasedáním americké centrální banky. Část trhu totiž po sérii jestřábích prohlášení členů výboru vsázela na další kolo utažení měnových kohoutků v podobě zvýšení úrokových sazeb. Na toliko vyhlíženém zasedání nicméně Fed k restrikci nepřistoupil. Ačkoliv v prohlášení zazněla povzbudivá slova ohledně důvěry v růst hospodářství, centrální banka zvolila vyčkávací modus a vyhlíží další evidenci potvrzující pozitivní stav věcí. Na trhu práce instituce pozoruje prostor pro zlepšení, s opatrností taktéž hledí na stále utlumené investice, v nichž se odráží adaptace firemního světa na prostředí byť stabilizovanějších, přesto proti předchozím rokům nižších cen ropy.

Došlo na úpravu prognózy pro růst americké ekonomiky směrem dolů. Snížila se taktéž spodní hranice pásma pro očekávaný dlouhodobý růst. Mezi „riziky“ byl akcentován potenciální vliv vyšších sazeb na tok spekulativního kapitálu. Přeci jen se v globálním prostředí nízkých sazeb nabízí otázka, zda růst sazeb Fedu a předpokládaný posun výnosové křivky vzhůru nepřitáhne dodatečnou poptávku. V takovém případě by utažení měnové politiky bylo částečně negováno a mohlo by docházet k nadměrnému posílení amerického dolaru. S ním by bylo spojené zhoršení konkurenční pozice amerických firem na světových trzích.

K samotným sazbám se pak váží dvě klíčové informace. Prvně z úst Janet Yellenové na konferenci zaznělo, že zvýšení sazeb je ve hře na každém dalším zasedání letošního roku. Je nicméně pravdou, že jako nejpravděpodobnější se jeví prosincové zasedání. Jeho součástí je plánovaná tisková konference, na které Fed může přiblížit, a slovně doplnit, případné rozhodnutí utáhnou měnovou politiku. Taktéž jde o termín, během nějž již budou známy výsledky prezidentské volby. Jakkoliv se Fed dušuje, že listopadové rozhodování o nové hlavě státu při svých úvahách nezohledňuje, jen stěží se tomu dá věřit. Přece jen je totiž realitou, že finanční trhy mohou na výsledek reagovat citlivě. Stojí pak za připomenutí, že kupříkladu akciový trh představuje úložiště úspor pro velkou část amerických občanů, pročež by případný prudší propad v cenách mohl negativně dolehnout na jejich sentiment. V situaci, kdy je právě spotřebitel klíčovým tahounem ekonomiky, by šlo o negativní aspekt a překážku pro utahování měnové politiky. Druhou klíčovou informací ohledně sazeb je jejich plánovaná trajektorie. Mediánový odhad se pro letošní rok posunul z červnových 0,9 % na 0,6 %. V tomto směru tak Fed jasně naznačil, že do konce letošního roku již počítá pouze s jedním zvýšením sazeb. Níže pak zamířily taktéž odhady pro následující roky, a to včetně hodnoty pro dlouhodobou rovnovážnou úrokovou míru (situace při plném využití kapacit). Ta má dosáhnout 2,9 % proti 3 % avizovaným v červnu.

Když to shrneme – prognóza se zhoršila, utahování má probíhat pozvolněji a klíčem k očekávanému kroku v podobě zvýšení sazeb je další zlepšení/potvrzení hospodářského stavu. K samotnému zvýšení pak může dojít na jakémkoliv dalším zasedání. Jinými slovy tak centrální banka potvrdila svůj záměr zvyšovat letos sazby, vnímá, že ekonomika vysílá signály pro uskutečnění takového kroku, avšak chce si ještě počkat na další zlepšení.

Ještě den před Fedem svou úpravu měnové politiky nastínila Bank of Japan. Její „starosti“ jsou zcela opačného rázu – snaží se trhům dokázat, že má sílu na to, posunout inflaci blíže svému cíli.
Dopomoci jí v tom má mimo jiného formování výnosové křivky, zrušení cíle pro průměrnou splatnost držených dluhopisů a taktéž opuštění omezujícího prvku v podobě objemu ročních nákupů.

Zejména větší cílení na krátký konec výnosové křivky se jeví jako logické vyústění stávající situace. Přece jen případné nákupy na dlouhém konci a zploštění výnosové křivky pouze přilívají problémy do finančního sektoru (financuje se na krátkém konci, zatímco investice realizuje zpravidla na konci delším). Je však nasnadě položit si otázku, zda již důvěryhodnost Bank of Japan není poničená příliš, aby intervence vyvolaly kýžený efekt. Přece jen je třeba pamatovat, že nedílnou součástí měnových nástrojů centrálních bank je vedle realizace nastíněných kroků i samotná slovní intervence. Ta by totiž v optimálním případě měla vyvolat sebenaplňující očekávání, která v rámci řetězce událostí povedou k dosažení cíle samotné instituce.

Zářijový termín však nebyl pouze o centrálních bankách. Propíraným tématem bylo také setkání členů OPEC. Na něm došlo k předběžné dohodě o částečném snížení produkce (zhruba na 32,5 – 33 mil. barelů denně). Odpovídá to nízkým jednotkám procent. O finální podobě se má diskutovat v listopadu na oficiální schůzce. Cena ropy pochopitelně reagovala na poněkud překvapivou zprávu pozitivně a zamířila k 50 USD/barel (ropa Brent). Nabízí se otázka, může pokračovat ve svém postupu vzhůru? Odpověď se ukrývá zejména v postoji těžařů mimo kartel OPEC. Řeč je pak zejména o břidlicových těžařích v USA. Těm se za poslední roky podařilo dle všeho výrazně snížit průměrné těžební náklady někde k hranici 50 USD/barel. Dopomohla tomu implementace efektivnějších technologií při hledání ropných nalezišť (zejména senzory nutné při vibračních testech), využití horizontálních vrtů a taktéž rostoucí flexibilita při zapojování a odpojování jednotlivých vrtů. Při vyšších cenách ropy jsou tak tito těžaři motivováni k návratu na trh, či připojení dalších kapacit, čímž by tlumili efekt omezení produkce OPEC. I proto kartel vyzval nečlenské těžaře k hlubší kooperaci.

Z čistě akciové světa pozornost přitáhla německá bankovní skupina Deutsch Bank. Její akcie se dostaly pod prodejní palbu v návaznosti na zprávu, že americký regulátor požaduje zaplacení pokuty ve výši 14 mld. USD v návaznosti na nekalé praktiky při prodeji cenných papírů zajištěných hypotékami („MBS“) v předkrizových letech. Příliš pak nepomohla ani informace, že některé hedgeové fondy přistupují k vybírání svých peněz z banky a taktéž plánují rušení nastavených tradingových linek. Když to vezmeme odzadu – vytahování peněz hedgeovými fondy si trhy přeložily jako možné riziko pro likvidní pozici banky. Nicméně samotná reakce byla z našeho pohledu poněkud přehnaná, a to s ohledem na dvě skutečnosti. Prvně - objem prostředků, které mohou hedgeové fondy vytáhnout skrze své účty je v relativním srovnání pravděpodobně poměrně malý. Hlavní část financování jde přes depozita, dluhové nástroje a vlastní kapitál. Za předpokladu, že nedojde k „runu“ na banku, by tyto zdroje měly být stabilní. Za druhé, stávající objem likvidních rezerv je solidní. Tzv. Liquidity Coverage Ratio k 30. červnu dosahovalo 124 %. Hodnota v podstatě udává, jak velký je objem do peněz rychle převeditelných aktiv ve vztahu k celkovému čistému odtoku prostředků v „krizovém“ scénáři. Jinými slovy, i v případě širších problémů by Deutsche Bank měla být schopná krýt poptávku vlastních klientů po penězích. V dlouhodobějším horizontu pak likvidní problém do značné míry řeší ECB a její podpůrné nástroje. Zejména dlouhodobě refinanční operace (LTRO), které mají čtyřletou splatnost při nulovém a za určitých podmínek dokonce záporném (odpovídá depozitní sazbě => -0,4 %) úrokovém nákladu. Banky tak mají přístup k penězům zadarmo.

Obavy ze samotné pokuty od amerického regulátora jsou přeci jen relevantnější. Avšak nikoliv samy o sobě, jako spíš v kontextu dalších faktů. Je totiž velice pravděpodobné, že pokuta bude výrazně nižší, než zmiňovaných 14 mld. USD. Ostatně určitá míra „ústupku“ ze strany regulátora byla fakticky pravidlem i při dřívějších sporech s bankovními domy. Na trzích se spekuluje spíše o 6 mld. USD. Právě zhruba v této hodnotě má Deutsche Bank vytvořené rezervy na krytí soudních sporů. Jinými slovy by za
takové situace byla schopna pokrýt požadavek regulátora, aniž by musela sáhnout do vlastního kapitálu. Právě vlastní kapitál pak představuje klíčový regulatorní parametr (ať už ve vztahu k aktivům jako takovým, tak zejména k rizikově váženým aktivům). Ve výsledku by tak přijatelnější pokuta nemusela okamžitě promluvit do kapitálové pozice. Avšak její posílení v budoucnu bude pravděpodobně i tak nevyhnutelné. Problémem je totiž profitabilita Deutsche Bank. Bez kladného výsledku hospodaření (letos s ním trh nepočítá) nelze „organicky“ doplnit kapitálovou pozici. Výplata dividendy je již pozastavená, příspěvek z odprodeje aktiv nejspíš nebude stačit. Kapitálová pozice Deutsche Bank tak stojí na vratkých podkladech a může si vyžádat akciovou emisi.