Roz-počet ČR a věčný růst

Autor: Ondřej Makeš

Rozpočet České republiky ke konci července dosáhl historicky rekordního přebytku ve výši více než 75 mld. Kč. Na letošní rok je plánovaný schodek rozpočtu 70 mld. Kč. Není to skvělá zpráva?

Zajisté ano. Jedná se o více než 50 mld. Kč lepší výsledek, než byl loni touto dobou. Výsledek je to skutečně více než dobrý, nicméně pouze při odhlédnutí od ekonomické fáze, v níž se ČR právě nachází. Nezaměstnanost je mírně nad 5 %, druhá nejnižší v Evropské unii, počet volných pracovních míst je na mnoha místech rekordní, hrubý domácí produkt roste solidním tempem kolem 2 - 3 %. Ano, pravdou je, že skutečný výsledek letošního roku bude možná někde kolem 50 mld. Kč, ale i tak zde vyvstává otázka, kdy jindy snižovat dluh než v době, kdy je ekonomika na vrcholu svého cyklu? Na příští rok se plánuje schodek rozpočtu ve výši 60 mld. Kč, v roce 2018 ve výši 50 mld. Kč. Je třeba zdůraznit, že výběr většiny daní roste v letošním roce více než 10% tempem, což překonává výrazně růst HDP a ministr financí si tedy potlesk rozhodně zaslouží, přestože většinu podílu na výsledku hospodaření má na svědomí rostoucí ekonomika. Chceme dluh snižovat pouze relativně, nebo i absolutně? Škrtání je vždy obtížné a stojí hodně úsilí, ale v nejbližších letech bude už jen obtížnější, než je dnes.

Od poslední recese v USA uplynulo přibližně 85 měsíců, přičemž průměrná doba mezi recesemi je 59 měsíců. Bylo by legrační řídit se pouze tímto indikátorem, a proto se podívejme na americké akcie. Ty dosáhly svých maxim v loňském roce, kdy největší podíl na jejich růstu má kvantitativní uvolňování, zpětný odkup akcií a rekordní zisky firem tažené robotizací, automatizací, a tedy rostoucí převahou výrobního faktoru kapitálu nad faktorem práce. Indikátor ceny a výnosu dluhopisů je díky nadbytečné likviditě z kvantitativního uvolňování již tak pokřivený, že nám toho moc neukáže. Neopomínejme nadále také spoustu černých labutí, kterou tentokráte může být například Čína a její neudržitelný nárůst zadlužení spolu s bublinou nejen na realitním trhu.

Dle celkového stavu světové ekonomiky se domnívám, že USA se nevyhnou recesi, definované jako pokles HDP minimálně dvě čtvrtletí po sobě, nejpozději v druhé polovině roku 2017. Zpoždění dopadů na ČR bude pravděpodobně ještě kratší než při poslední krizi v roce 2009. Ministr financí vládnoucí v té době se bude bránit, že snižovat deficit se mělo v roce 2016 či 2017 a tak to půjde pořád dál. Řešením by mohlo být například lepší nastavení střednědobých a dlouhodobých výdajových rámců a zejména jejich důslednější dodržování, dále pak třeba delší volební období tvůrců zákona umožňující se orientovat dlouhodoběji. Při současném čtyřletém období dochází často k tomu, že následující ministr sklízí úrodu toho předcházejícího. Toto však platí obecně, nejen v sektoru financí, ale také nejen v naší zemi. Podívejme se, jak se vyvíjela popularita Angely Merkelové v době, kdy Německo nic zásadního řešit nemuselo, a nyní při migrační krizi.

Vhodnou otázkou je také, zda v době, kdy schodkový rozpočet mají v podstatě všichni okolo, nestačí pouze jeho relativní snižování. I touto strategií lze tedy dosáhnout úspěchu. Máme vlastně důvod snižovat zadlužení? Evropská unie je spokojená, tak proč bychom to dělali? Tentokrát je to „určitě“ jiné a po sedmi tučných letech přijde „zajisté“ sedm ještě tučnějších.