Víkendář: Známý finančník o Brexitu a novém mocenském tandemu v Evropě

David Marsh je známým britským finančníkem. V rozhovoru pro Der Spiegel uvedl, že hlasoval pro to, aby jeho země zůstala v Evropské unii. Vsadil si ale 200 liber na to, že se Británie rozhodne pro odchod z EU, aby měl v případě Brexitu „alespoň malou útěchu“. Vyhrál tak 600 liber, což jeho bolest „trochu utišilo“.

Podle finančníka byly obavy z toho, že po hlasování o Brexitu dojde k ekonomickému propadu, přehnané. Panuje ale vyšší nejistota a ta může přimět korporátní sektor k nižším investicím. „Je ale velmi nepravděpodobné, že si za dvacet let řekneme, že hlasování o odchodu z EU přineslo pohromu. Dokonce může přinést příležitosti,“ míní Marsh. Ty podle jeho názoru mohou přicházet například díky slabšímu kurzu libry, který pomáhá exportnímu odvětví, protože britské zboží je nyní v zahraničí levnější. To by následně mohlo do Británie přilákat zahraniční investory. Příkladem je japonská Softbank a její nákup holdingu ARM za 29 miliard eur.

Na námitku, že zastánci Brexitu určitě neměli za cíl prodávat britské společnosti do zahraničí, finančník uvedl: „Oscar Wilde jednou napsal, že lidé znají cenu všeho, ale hodnotu neznají u ničeho. Pro Brity je běžné, že všechno je na prodej. Nejsme na to tak citliví jako Němci.“ Brexit by podle něj mohl vést i k „relokaci investičního bankovnictví a finančních obchodů, nedojde k tomu ale ve větším měřítku“. Podle jeho tvrzení pracuje v londýnském finančním sektoru 700 000 lidí a Brexit se dotkne maximálně 10 % z nich. Velké investiční banky totiž mají už nyní svá centra v Dublinu, Paříži či Frankfurtu a neměly by tak mít problémy s tím, aby dál prodávaly své produkty v celé Evropě.

Londýnské Citi podle finančníka jen prospěje, když bude čelit větší konkurenci jiných měst, které by se rády staly evropskými finančními centry. Například Frankfurt se ale v takové centrum nezmění během několika dní. Londýnu může konkurovat a může se stát, že v Londýně nakonec zůstanou zejména globální finanční operace, zatímco Frankfurt se zaměří na Evropu. Problémem pro Londýn bude pravděpodobně odchod tzv. European Banking Authority. Marsh ale čeká, že ke skutečnému odchodu Británie z EU dojde až za dva roky a „mezitím se může stát hodně věcí“. Schopnost evropských politiků najít za každé situace kompromis jej totiž „vždy znovu překvapí“.

Jak bude vztah mezi Velkou Británií a EU v budoucnu fungovat? Podle finančníka to určitě nebude podobné švýcarskému modelu ani žádnému jinému, který v současnosti existuje. Bude to „na britský způsob“. „V Německu se obvykle tvrdí, že my Britové musíme mít vždy něco speciálního a to je skutečně pravda. Chceme speciální zacházení,“ říká Marsh a dodává: „Musíme dosáhnout kompromisu. Stále budeme platit do rozpočtu EU, ale výrazně méně. Budeme mít pod kontrolou imigraci a chceme přístup na vnitřní trh Unie.“

Nebudou se ale pak kritici EU v zemích, jako je Rakousko a Nizozemí, dožadovat podobných změn i u nich? Marsh se domnívá, že ano a proto nemůže být EU k Británii zase „příliš štědrá“. Británie se podle něj také nemůže stát evropskou verzí Kajmanských ostrovů, bankovní regulace by naopak měla být „minimálně tak přísná jako v EU“. Finanční krize totiž jasně ukázala, že mírná regulace nevede k ničemu dobrému.

Podle finančníka funguje mezi britskou premiérkou Theresou May a německou kancléřkou Angelou Merkelovou „dobrá chemie“. Jde o „nový evropský tandem“, ale Merkelová nemá moc velký prostor pro manévrování. Příčinou jsou rostoucí ekonomické problémy včetně dluhové krize v Řecku, bankovní krize v Itálii a monetární politiky ECB. Když bude Merkelová příliš měkká, může se stát, že ji její příznivci opustí. Na druhou stranu ale Němci nemohou stále říkat „ne“. Na to podle finančníka prostě nemají dostatečnou sílu.

Kdo bude kvůli Brexitu trpět více – Británie, nebo EU? Podle Marshe čelí Británie krátkodobému prudkému šoku, který ale rychle pomine. Kontinentální Evropa se musí vypořádat s dlouhodobějším a celkově bolestivějším procesem změn. Marsh tak sice volil proti Brexitu, stále ale vidí budoucnost jeho země optimističtěji, než tomu je v případě zbytku Evropy. „Pokud by se ale Německo a Británie spojily, bylo by to pro obě země jednodušší,“ zakončil rozhovor Marsh.

Rozhovor vedl Alexander Jung.

Zdroj: Der Spiegel