Jan Czudek, ředitel Třineckých železáren: Zákazníkům musí naše ocel vonět

Na jednom ze setkání se zaměstnanci připravili organizátoři z Třineckých železáren scénku z budoucnosti, ve které byla čistota ovzduší uvnitř továrny tak dokonalá, že pracovníci museli před jejím opuštěním projít „zaprašováním“, aby se zvýšila jejich imunita. Pro vnější pozorovatele jde o humornou sci-fi scénku, generální ředitel Třineckých železáren Jan Czudek by si ale nedovolil dělat legraci z tak citlivého tématu. Sám je pyšný, že investice do ekologických opatření vedly jen v loňském roce k meziročnímu snížení emisí o 45 procent, a je přesvědčený, že se s tímto problémem firma i do budoucna úspěšně popere.

Kdyby jinde ředitel podniku vyřkl větu, že mu jde o to, aby místní lidé měli dobré životní prostředí, postaráno o zábavu a současně mohli vydělávat a zvelebovat svá sídla, mohli bychom to považovat za klišé. Zde se však nacházíme v „regionu razovitem“ a právě v silné pospolitosti spočívá jedna ze specifičností této oblasti, kterou razí i Jan Czudek. Třinecké železárny jsou tradičním a v současnosti největším výrobcem oceli v České republice. Předloni dosáhly třímiliardového čistého zisku a loni dobrý výsledek potvrdily. Výroba oceli je i přes silnou celosvětovou nadprodukci stabilní a počet zaměstnanců každoročně stoupá.

Patria Online: V dnešní ekonomice není tradice zárukou šťastných zítřků. Jaký je váš recept na prosperující velkou firmu?

Myslím si, že obecný recept neexistuje. Každopádně je třeba mít kvalitní lidi a neustále s nimi pracovat, aby byli stále angažovaní a měli opravdovou chuť k práci. Pak je nutné pečlivě sledovat vývoj kolem sebe a rychle na změny reagovat. A to všechno proto, abychom mohli dodávat zákazníkovi to, co si skutečně přeje. Někdy s nadsázkou říkám, že zákazníkovi musí naše ocel vonět. Aby ji nebral jako obyčejný polotovar, ale měl radost, že muže dostat produkty právě od nás

Patria Online: Strategií vaší firmy je, a teď cituji, dynamické zvyšování podílu dlouhých válcovaných výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Co si pod tím má laik představit?

Ocel vypadá jako běžná věc, kterou je schopen vyrobit každý. Do jisté míry ano. Ale my vyrábíme například speciální ocel pro pružiny, které musí vydržet několik milionů stlačení. Ocel pro kuličková ložiska zase musí zvládnout obrovské otáčky. V praxi to znamená, že se potřebujeme při odpichu trefit u 180tunové tavby do rozmezí tří stupňů Celsia. To je při teplotě 1600 stupňů na úrovni laboratorního měření. Druhou přidanou hodnotou je servis. Zákazníkům říkáme: Zkusme vyvinout ocel, která bude mít přesně požadované vlastnosti, abyste dosáhli co nejméně vad a odpadu. A když se přece jen něco pokazí, není možné věci vyřešit přes call centrum. Hned tam náš člověk musí být a vše okamžitě řešit. A třetí dimenze spočívá v prodloužení výrobkového řetězce. Nekončíme tedy válcovnou, ze které vyplivneme výrobek zákazníkovi. Ale ptáme se: Nechcete to nařezat do jiných délek, opracovat konce, aby šlo výrobek lépe zavádět do vašeho zařízení?

Patria Online: Vlastníte nejen slévárny, ale také válcovny, drátovny, řetězárny, šroubárnu či pérovnu. Kde vzniká největší marže?

To nelze přesně říct. Chvíli muže být v surovinách, za dalšího půl roku v ocelářství, pak zase rok v následném zpracování. Proč se ale snažíme o vertikální výrobkový řetězec? Jsem hluboce přesvědčen, že k největším neefektivitám v byznysu dochází na rozhraní mezi dvěma firmami tím, že si na jedné straně nákupčí a na druhé straně obchodníci ne vždy rozumí. Pokud odstraníme toto rozhraní, o marži nepřijdeme. Baťa to vlastně dělal podobně. Měl vlastní stáda dobytka, elektrárnu, lignitový důl. Neříkám, že je specializace nesmysl, ale tvrdím, že lepší je, když máme pod kontrolou vše, co je pro byznys potřeba.

Patria Online: V Evropě se hovoří o možnosti zrušení dovozních cel, čímž by se zjednodušil dovoz oceli z Číny. Co si o tom myslíte?

V roce 2015 bylo z Číny do Evropy dovezeno 7 milionu tun oceli. Toto množství je jen setina výroby oceli v Číně, a to zde existují další nevyužité výrobní kapacity. My se nebojíme žádné konkurence, pokud ale bude mít stejné podmínky na startu. Je třeba říct, že naše náklady jen za suroviny tvoří 80 procent ceny finální oceli. Do zbylých 20 procent musíme stlačit vše ostatní, tedy veškeré technologie, práci, ale i zisk. Když však někdo prodává konečný produkt pod tržní cenou vstupní suroviny, co si o tom máte myslet? Pokud by se tedy Číně otevřely dveře, znamenalo by to nevratnou ztrátu pracovních míst v oblasti hutnictví. A nemysleme si, že by dumpingová cena těch výrobku zůstala dlouhodobě stejná.

Patria Online: Jakým způsobem hledáte finanční zdroje pro své investice? Podle čeho si vybíráte banku?

Tak velká fabrika, jako je naše, se bez banky, či spíše bank, neobejde. Vždyť ročně proinvestujeme přes dvě miliardy korun. A obdobné je to u akvizičního financování, na což jsou potřeba dlouhodobé zdroje. Pro nás je důležitá flexibilita a špičkový zákaznický přístup. Jak už jsem řekl v úvodu, úspěch podnikání spočívá v lidech. A já naše současné bankéře z CSOB nevnímám jako někoho, s kým se dohaduji o smlouvách. I díky jejich osobnímu přístupu je považuji za součást naší podnikatelské rodiny.

Patria Online: Jak je pro vás důležité mít loajální zaměstnance a současně přitáhnout nové? Je pro ně hutnictví dostatečně atraktivní?

Rozhodně se snažíme, abychom byli první volbou pro mladé v našem okolí. Musíme se pochopitelně dívat na jejich nároky, které jsou jiné než kdysi. I v našem oboru lze směřovat k mnohem vetší robotizaci a nahrazování náročné ruční práce. Když dělníka u linky nahradíte technikem programujícím robota, jde o úplně jiný typ práce, který má blíže k mladé generaci. A my chceme, aby práce v naší fabrice byla pro mladé zajímavá. Již nyní je například naše IT oddělení s pěti sty zaměstnanci fakticky druhou největší firmou v této oblasti v regionu.

Rozhovor vznikl ve spolupráci s Třineckými železárnami a Korporátním a institucionálním bankovnictvím ČSOB.