El-Erian: Představte si Británii a EU za 3 roky? Pohoda, klid, ale cesta byla bouřlivá a bolestná a nebo také celkový zmar

Mohamed El-Erian, spoluzakladatel a bývalý CEO ikonické investiční společnosti Pacific Investment Management & CO (PIMCO) představil svou vizi Británie a EU 3 roky od referenda, které rozhodlo o Brexitu.

Podle jeho vize budou v roce 2019 Velká Británie a EU už opět relativně silné a stabilní. Británie se vypořádá se všemi problémy a získá si zpět svou ekonomickou i politickou pozici. EU bude v té době fungovat na mnohem logičtější a smysluplnější bázi.

Cesta k této "idyle" bude ale těžká a trnitá a povede přes globální ekonomickou recesi, finanční nestabilitu a řadu nacionalistických snah. Celkový vliv Velké Británie a EU v globálním měřítku se sníží.

V prvních měsících po referendu Británie projde sérií politických traumat. Všechny pokusy obejít nějakým způsobem výsledek referenda selžou, Konservativci i Labouristé projdou obdobím nepěkného hledání nového vedení a projdou také výraznou vlnou kritiky v rámci nových voleb. Nakonec se ale "nějak" podaří sestavit funkční "národní koalici", která dokáže s EU vyjednat respektive udržet většinu doposud platných podmínek s ohledem na volný pohyb obchodu, zboží a služeb s EU.

Slabá libra sice výraznou měrou podpoří turismus, ale i tak britská ekonomika utrpí vážné škody. Slabší podnikové investice v kombinaci s útlumem poptávky spotřebitelů způsobí zemi hlubokou recesi a to nehledě na podpůrné snahy centrální banky. Nejvíce bude poničen finanční sektor s výrazným propouštěním, plochou výnosovou křivkou a zhoršením kreditní kvality. Výrazné škody způsobí odliv bank z britských finančních center, především pak z Londýna, který do té doby platil za světové finanční centrum číslo jedna.

EU bude procházet svým vlastním politickým spasmatem. Anti unijní hnutí doufaly, že se britské referendum přetaví v růst popularity a vlivu, což se ale nestalo, protože podpora byla pouze omezená. Pouze některé menší země opustí EU, ty největší zůstanou.

EU se více semkla díky obnovenému úsilí Německa a Francie v tomto smyslu. Regionální ekonomická architektura byla posílena, což umožnilo unii vytvořit reálné předpoklady pro udržitelný ekonomický růst.

Referendum v Británii vyvolalo intenzivní odezvu v téměř každé evropské zemi. EU a Velká Británie v obou případech ztratily část svého vlivu a přišly o některé své doposud tradiční globální role. Při neochotě USA výrazněji se v tomto ohledu angažovat se vytvořilo určité vakuum, které bylo víceméně nahodile zaplněno jinými zeměmi, což dále fragmentovalo celosvětové uspořádání.

Politické problémy se projevily také v globální ekonomické sféře a na finančních trzích. I přes všechny možné snahy se nepodařilo eliminovat či odvrátit spirálovité negativní vlivy pramenící z celkové nestability. Finanční trhy prošly periodou volatilní rekalibrace. Jen díky sofistikovanému přístupu USA a rostoucí systémové důležitosti rozvíjejících se zemí se podařilo odvrátit globální recesi.

Podle El-Eriana je nastíněný scénář optimistickou verzí celého příběhu. Pravděpodobnost jeho naplnění je zhruba obdobná jako druhého možného scénáře, který počítá s globální krizí "politické disfunkce" vedoucí ke globální recesi, intenzivní finanční nestabilitě, zhoršující se nerovnosti příjmů, bohatství a příležitostí.