Ženou nás centrální banky do záhuby?

Autor: Bc. Jan Kolář

V novém tisíciletí předvádějí centrální banky po celém světě naprosto nevídané kousky. Ve Spojených státech panovaly po několik let rekordně nízké úrokové sazby, z kvantitativního uvolňování (QE) se stal, i podle včerejších slov prezidenta ECB Maria Draghiho, standardní nástroj měnové politiky. Zavádějí se záporné sazby, nedávno v Japonsku. Osobně mám rád kreativní jednání, ale ne zrovna v tomto případě. Centrální banky v posledních letech získávají na vlivu a čím dál více se angažují do řízení světových ekonomik.

Opakují stále dokola stejná tvrzení. „Nastávají rizika recese, musíme jednat“. „Inflace neroste, zpomaluje se ekonomický růst, jsme nuceni zasáhnout“. Vyvstává otázka, zda centrální banky svými kroky výrazně nepřispívají k vytváření těchto negativních výsledků/očekávání.

V okamžiku, kdy FED začal využívat nástroje jako kvantitativního uvolňování, snižování sazeb skoro až k nule a dalších stimulačních nástrojů měnové politiky, tak ubezpečoval celý svět. „Jedná se o mimořádnou akci, v budoucnu to omezíme!“. A jaký byl výsledek? Další stimulace. Následně zvolili jinou rétoriku “nemůžeme omezovat, naše opatření (stimuly) mají své výsledky“. Většina veřejnosti výsledky sice nevidí, ale centrální banky je svými vlídnými slovy uklidní a vše je v pořádku.

Akce centrálních bank v posledních letech vedly, podle mého názoru, pouze k vyšší spotřebě inkoustu a papíru na tištění peněz. Aspoň nějak ekonomice pomohly. Když se zvýšil objem devalvované měny v oběhu, tak si samozřejmě tyto levné peníze začali všichni půjčovat, začali se zadlužovat. Nyní jsme v situaci, kdy státy mají rekordní dluhy, které se jednoduše nedají v dohledné době splatit, možná nikdy. Tak, jak se z nestandartního kvantitativního uvolňování stal, podle bankéřů, aktuálně běžně používaný nástroj monetární politiky, se i z dluhu stala stejně běžná věc. Připadá vám to normální? Zvyšuje se nějak bohatství nebo růst ekonomiky tím, že se všichni bezhlavě zadlužují?

Jak v běžném životě, tak i ve světě finančních trhů vše funguje a padá závisle na důvěře. S tím pravděpodobně souhlasíte. Pokud v nějakém okamžiku dojde ke ztrátě důvěry, následují velké turbulence. Ekonomiky celého světa mají v dnešní době problém s inflací, která z nějakého důvodů ne a ne růst. Jak je možné, že když banky po celém světě cíleně oslabují své měny tím, že tisknou nové a nové peníze, nedochází k postupnému zvýšení inflace?

Podle mého názoru existuje několik důvodů. Prvním je výpočet inflace samotné, který přece neodráží běžnou realitu. Zároveň se domnívám, že následky stimulací se projeví až za několik let, ale za to velmi impulzivně. Pokud inflace vzroste díky neuváženým krokům centrálních bank skokově a veřejnost konečně procitne, pak musí logicky nastat ztráta důvěry nejen v centrální banky, ale v měnu samotnou. Jaký lze očekávat výsledek? Negativní ovlivnění měny doprovázené efektem nátlaku na náklady, které budou najednou extrémně vysoké. Tímto strašákem je hyperinflace! A pak? To nechám na vaší představivosti a kreativitě.