Co si mám představit pod pojmem Evropská unie ?

Toto je první ze série článků věnujících se blíže otázkám a odpovědím spojeným s chystaným vstupem naší země do struktur EU.

Evropská unie je společenství 15 států, a sice SRN, Francie, Itálie, Anglie, Španělska, Nizozemí, Řecka, Belgie, Portugalska, Rakouska, Švédska, Dánska, Finska, Irské republiky, Lucemburska. Evropská unie není unitárním státem. Je to sdružení těchto 15 členských států, které se ovšem nezříkají svého vlastního suverénního postavení, ale snaží se budovat mnohoúrovňový politický systém. Vždyť jednotlivé státy i nadále sledují své vlastní zájmy. Politikové zastoupeni v zákonodárných orgánech se stávají Evropskými politiky. Jsou ale schopni odbourat vazby na svůj národ? Zvláštností EU je, že v jednotlivých zemích je u moci často jiná politická strana, s jiným politickým programem než v Evropském parlamentu. Přesto všechno EU funguje a snaha zemí z východní Evropy vstoupit do ní, zvyšuje její mezinárodní postavení. EU jako celek je velmocí, která je rovnocenným obchodním partnerem USA, Japonska.

Hlavní motor tohoto sbližování je samozřejmě ekonomický, který s sebou nese příjemnější životní postavení lidí. Nejedná se zde ale o rovnostářský přístup, že všichni se musí mít dobře. Ale pouze Ti, co jsou schopní, vzdělaní, prostě ti co umí. Zvyšuje se světová prestiž členských zemí. Vzniká větší a silnější trh. Prostě jednoznačně řečeno, bez Evropské unie nelze dělat důležitá světová rozhodnutí. Na ekonomickém růstu zemí vydělávají samotní občané. A to propracovanou sociální politikou, zjednodušeným systémem podnikání, větší ochranou spotřebitele, kvalitou sortimentu a služeb, právní ochranou, bezpečností. Mohou si volně vybírat zemi, kde chtějí žít. Stávají se doslova Evropany. Pro schopné jedince to otvírá neuvěřitelné možnosti. Jenom si představte: jeden rok žijete a pracujete u Atlantského oceánu, druhý rok v Alpách, třetí v Paříži, a všude budete doma.

Unie si klade jako základní následující cíle. Z těchto výchozích bodů potom vychází další dílčí cíle. Tyto mety jsou zásadní a výchozí pro pochopení celého fungování tohoto společenství:

  Podpora hospodářského rozvoje současně se zřetelem na  sociální rozvoj. Tedy, aby ekonomika rostla současně s blahobytem občanů. A to vyváženě. Bez výrazných výkyvů v čase. Tak aby dnešní generace nevytvářela hodnoty, které bude čerpat generace následující. Ale současně, aby k danému rozvoji docházelo trvale. Čili opačně, aby dnešní generace nežili na úkor generací příštích.

  Prosazovat identitu Evropské unie na mezinárodní scéně prováděním společné zahraniční a bezpečností politiky. Tento aspekt nabírá na intenzitě zvláště v posledních dynamických změnách na mezinárodní scéně. 

  Rozvíjet spolupráci v oblastech práva a záležitostech vnitra. Tyto dvě oblasti mají výrazně lidský podtext. Právní sbližování pomáhá občanům v jejich každodenním životě. Spolupráci v oblasti vnitra umožňuje společný boj proti: drogové závislosti, mezinárodní kriminalitě a přistěhovaleckou politiku. A hlavně umožňuje prevenci v uvedených oblastech, která, jak všichni víme je mnohem levnější a zabráni mnoha škodám. Hlavně v organizovaném zločinu je včasná výměna informaci velikou pomocí.

Evropská unie má vlastní systém institucí a právních norem. Vystupuje v určitých oblastech jako subjekt mezinárodního práva. Důležité pro hodnocení fungování Evropské unie je zbavit se černobílého vidění světa. Nic není pouze skvělé a nic není pouze špatné. Každé jednání se sebou přináší, jak kladné tak záporné ohlasy. Je třeba vyhodnotit, co má větší váhu. Vývoj jednotlivých členských zemí nám ukázal, jak na tom může stát a současně jeho občané profitovat. 

Na druhou stranu je nutné poznamenat, že jednotná Evropa není možná. Mezi komponenty ovlivňující rozdíl mezi jednotlivými členskými zeměmi patří například historický vývoj země, její geografická poloha, vývoj politického systému, národní zvyky a tradice, utváření kultury a etiky v oblasti, kde se stát nachází, převládající náboženství a podobně. Nemusí mít proto strach zastánci národní identity, že bychom všichni jedli stejné jídlo, poslouchali stejnou hudbu, mluvili stejným jazykem. Členstvím v Evropské unii se nezříkají členské státy své národnosti. Miliony Evropanů ve 20. Století zahynuly, když spolu bojovaly, bombardovaly se, používaly proti sobě bojové plyny. Již 56 let se v Evropě nevedla žádná velká válka. Dříve nějaká bývala v průměru každých 20 let. Proč? Protože národy, které spolu kdysi bojovaly, nyní spolu raději spolupracují. Odložily své národní ambice pro dobro Evropy jako celku. Jsme nyní vzájemně tak těsně provázáni, že válka je přímo nemožná. Evropská unie přináší mír a prosperitu tam, kde bývala nejistota a krveprolití. Veškeré války se vedly kvůli majetku, akorát byly vždy zastřešeny jinou myšlenkou jako je svoboda, demokracie, náboženství. Ve skutečnosti tomu věřili jenom ti stateční padlí. EU umožňuje v rámci ostrých pravidel dravcům dostat se ke svému bohatství, nemůžeme však popřít, že EU je založena na demokratických hodnotách a úctě k základním lidským právům. V zemích jako Španělsko, Řecko a Portugalsko, které donedávna řídili diktátoři byly demokracie a svoboda členstvím v Unii posíleny. Cílem EU je prohloubení svobody, jako je volnost žít a pracovat v jiné zemi nebo volnost pohybovat se po Evropě bez omezení. Nezapomínejme také, jak EU přispívá k evropské prosperitě tím, že postupně odstraňuje obchodní bariéry. Z toho má prospěch hospodářství všech zemí v EU. EU je ještě mladá, o nic podobného se před ní nikdo v dějinách nepokusil. Je to zcela nová forma mezinárodní spolupráce, která není dokonalá, ale zlepšuje se. Evropa má nádherně různorodé kultury. Nic, co EU dělá, však tuto různorodost neohrožuje. Navíc pomíjíte skutečnost, že alternativou k EU je velký počet různých národků, které sledují své vlastní cíle, ale mají jen malý nebo žádný vliv ve světě ovládaném velkými státy. Budou-li postupovat společně, mohou naopak získat sílu a vliv, a to nejen v oblasti hospodářství, ale i při hledání řešení problémů světa. To přece musí být dobré.